Jablonecký střelec Tomáš Čvančara válí napříč soutěžemi. Proč se podle něj Jablonci daří líp v Konferenční lize?

Tomáši, čekal jste před sezonou, že budete v tuhle chvíli nejlepším střelcem Jablonce napříč soutěžemi?

Upřímně jsem to nečekal. Očekával jsem, že se budu muset v týmu poprat o místo. To, že mi dal trenér šanci a dával mě do hry a já jsem přidal nějaké góly, je velké plus, za které jsem rád a na kterém můžu teď nějakým způsobem stavět.

V Ďolíčku jste dokázali uhájit těsnou výhru 2:1 i přesto, že jste zápas dohrávali v devíti hráčích. Jak moc vám tenhle výsledek dokáže pomoct do budoucích zápasů z hlediska psychiky?

Věřím, že tohle byl pro nás odrazový můstek, protože ani tak ten zápas nebyl vůbec jednoduchý, i když si myslím, že jsme měli první poločas plně pod kontrolou. Ale do druhého poločasu vstoupila Bohemka velmi dobře a dala nám gól, který VAR odvolal. Pak bohužel přišly dvě červené karty, které byly zbytečné, nebo minimálně ta, kterou dostal Venca Pilař. Ta být asi neměla. I když jsem se díval na opakovaný záběr, tak tohle v životě červená nemůže být. Ale celkově si myslím, že je to pro nás o to sladší výhra, protože jsme utkání dohrávali v devíti lidech, a stejně jsme to dokázali urvat. Ukázali jsme, že jsme silný tým a že tam, kde jsme, je jen shoda okolností a nemá to nic společného s tím, jaký máme kádr.

Jaká byla pozápasová atmosféra v kabině?

Řekl bych, že jsme měli všichni radost. A co se týká těch červených karet, tak trenér už naznačil, že minimálně za tu kartu, kterou dostal Venca Pilař, bude Jablonec podávat protest. A já věřím, že by se mělo uspět, protože jak jsem už říkal, ta druhá žlutá karta jednoduše být neměla a nedokážu si vysvětlit, že mu ji rozhodčí po konzultaci s asistentem dal.

Jablonec zažívá dva zcela opačné příběhy. Zatímco v Evropské konferenční lize bojujete o postup do jarní části, ve Fortuna lize se nacházíte na 12. místě. Čím si to vy osobně vysvětlujete?

Myslím si, že na Konferenční ligu se dokážeme víc nahecovat a každý víme, že to je jedinečná šance udělat nějaký úspěch a zároveň „sám sebe“ nějak dál prodat. Myslím si, že to každý má na vědomí, ale zároveň bych úplně neřekl, že v lize nejsme nahecovaní nebo že na to nějakým způsobem kašleme. S těmi góly, které v lize dostáváme, se opakuje pořád dokola stejná písnička, což znamená, že to je naše chyba. Soupeř si pomalu nemusí vytvořit žádnou šanci, ale nám se lepí smůla na paty.  Pomalu si ten gól dáme sami, a naopak šance neproměníme.

Co se týká vašich osobních statistik, skóroval jste pětkrát v lize a čtyřikrát v Konferenční lize. Máte v tomto směru nějaký nastavený cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Nemám. Jdu do každého zápasu s tím, že jsem hladový po tom dát gól a co nejvíc pomoct týmu, takže když se mi povede skórovat, jsem za to jen rád, ale stejně je podstatné i to, jak pracuji pro tým. Čili je stejně důležité to, že dávám góly, i to, že budeme vyhrávat.

Co vám evropské zápasy daly po osobní stránce?

Určitě nějaké srovnání. Už jsem to srovnání mohl vidět během pobytu v Itálii, kdy jsem trénoval v Empoli. Nechci říkat, že jsem v tu dobu měl na to, abych zůstal v Serii A, to ne. Tenkrát jsem na to rozhodně neměl, ale minimálně jsem věděl, že se jim můžu nějakým způsobem rovnat. A evropské poháry mi daly nějaké utvrzení toho, že se těm klukům rovnat můžu. A že když na sobě budu pracovat dál, mohl bych být třeba i lepší.

Ve spojitosti s Jabloncem se momentálně mluví také o majiteli klubu Miroslavu Peltovi, kterému soud v kauze sportovních dotací uložil 6 let vězení. Pan Pelta je však známý také tím, že je to obrovský fotbalový srdcař a pro Jablonec doslova dýchá. Řešili jste to v kabině, nebo je to pro vás tabu?

Jen okrajově. Zaregistrovali jsme jen to, co se psalo v médiích, ale nijak jsme to neřešili a neprobírali jsme to.

V roce 2019 jste z Jablonce zamířil na půlroční hostování do italského Empoli. Jaké cenné zkušenosti jste v Itálii načerpal?

Asi nejcennější, které jsem načerpat mohl. Trénoval jsem tam s kluky, kteří hráli jednu z nejlepších lig na světě Serii A, nastupovali proti těm nejlepším a já jsem tam s nimi seděl v jedné kabině a trénoval. Musím říct, že mi to i dalo spoustu zkušeností do života a jsem za to moc rád.

Jaké zkušenosti do života máte konkrétně na mysli?

Odešel jsem tam v podstatě jako dítě a tím, že jsem tam byl sám a ještě k tomu v cizí zemi, osamostatnil jsem se a v uvozovkách se ze mě stal už dospělý člověk, který si je schopný vše zařídit, čehož jsem v těch sedmnácti nebo osmnácti letech ještě schopný nebyl.

V médiích se momentálně spekuluje o zájmu Slavie. Pokud by opravdu došlo k přestupu, lákaly by vás spíš největší české kluby, nebo opět nějaké zahraničí?

Myslím si, že každý fotbalista hraje fotbal proto, aby jednou patřil mezi ty nejlepší nebo se minimálně s těmi nejlepšími mohl rovnat. A nezáleží na tom, jestli je to v Česku nebo v zahraničí. Samozřejmě se nejprve musí udělat nějaký krůček k tomu zahraničí, že musí být jeden z nejlepších hráčů v Česku, a pak logicky může následovat top tým někde v zahraničí. Ale úplně nevím, jestli bych teď řešil, jestli jít do zahraničí, nebo zůstat v Česku. Samozřejmě nějaké varianty tam nyní jsou jak z Česka, tak z ciziny, takže uvidíme, jak to celé dopadne.

Máte nějaký vysněný klub, za který byste chtěl jednou hrát?

Nemám to takhle dané.

Před týdnem jsme sledovali vyhlášení prestižní ankety Zlatý míč. Jaký je váš názor na to, že vyhrál Lionel Messi?

Myslím si, že to měl vyhrát Robert Lewandowski. A to je asi vše, co bych k tomu řekl.

Co děláte po zápase? Voláte si s někým blízkým, nebo nejdříve zkontrolujete sociální sítě?

Vždycky si přečtu zprávy od mých nejbližších, kteří mi na zápas píšou nějaký svůj názor, protože se na ty zápasy koukají. Pak se občas podívám na sociální sítě, ale nebývá to úplně pravidlem. Když je to povedený zápas, člověk se rád podívá na to, co se mu povedlo a co mu k tomu píšou lidi, které třeba nezná. Ale jak říkám, nejdřív se snažím zkontaktovat s rodinou. Po zápase pravidelně konzultujeme zápasy s tátou a potom s panem Machoněm, jenž je od pana Nehody. S ním jsem v kontaktu asi už od mých 10 let.

Čím jste si naposledy udělal radost?

Koupil jsem si nové auto. (smích)