Jan Koller: Teď je asi největší šance sesadit Slavii z trůnu

Honzo, s 55 góly jste historicky nejlepším střelcem české fotbalové reprezentace. Má podle vás v současné generaci českých reprezentantů nějaký hráč na to, aby tento rekord mohl překonat, nebo se k němu minimálně přiblížit?

Samozřejmě, že ano. Teď je nejvíc v kurzu Patrik Schick, kterému se střelecky daří. Je to naše reprezentační jednička, takže pokud bude zdravý, bude mít formu a spoluhráči ho budou zásobovat šancemi, tak je schopný se k tomu přiblížit.

Největšího reprezentačního úspěchu jste dosáhl na šampionátu Euro 2004 v Portugalsku, kde jste pomohl vybojovat pro Českou republiku bronz. Je to zároveň poslední velký úspěch naší fotbalové reprezentace. Proč se od té doby nedaří českému národnímu týmu uspět na velkých turnajích?

Je to těžké. Jsme malá země, a přece jenom neprodukujeme tolik fotbalistů, abychom mohli konkurovat velkým státům. Teď bylo hluché místo a myslím si, že po delší době máme reprezentaci, která by mohla překvapit a přivést nějaké úspěchy z velkých turnajů.

Jednou jsem slyšela názor, že vy jste byli opravdoví chlapi, kteří se motali kolem piva a ženských, zatímco současní hráči sedí na hotelu a hrají hry na playstationu…

Je pravda, že jsme si občas trochu zadivočili (smích). Ale během toho jsme právě utužovali tu partu a pak to bylo znát na tom hřišti. Dneska je ta generace jiná a má jiné zájmy.

Během vaší fotbalové kariéry jste oblékal dres týmu AC Sparta Praha, se kterým jste v roce 1995 vyhrál ligový titul. Jak vidíte šance Sparty na celkové prvenství v letošní sezóně?

Myslím si, že Sparta zkonsolidovala svůj tým a teď dává šanci mladým hráčům. Jejich strategie se mi začíná líbit a myslím si, že teď je asi největší šance sesadit Slavii z trůnu, takže jim budu držet palce. A věřím, že se jim to podaří.

V třetím kole kvalifikace Ligy Mistrů sparťané narazili na AS Monako, v němž jste také působil. Komu jste v tomto zápase fandil?

Fandil jsem Spartě. Monako se mi tolik nezarylo pod srdce, protože tam už ta moje forma nebyla taková. Být to proti Dortmundu, tak jsem asi na vážkách, ale tady jsem jasně fandil sparťanům.

Dnes se potkáváme na charitativní akci bývalého hráče Slavie Petra Jandy, jehož syn Jakoubek utrpěl těžký úraz. Patříte také mezi osobnosti týmu Real Top Praha, který pravidelně pořádá charitativní zápasy, aby pomohl rodinám s nelehkým životním osudem. Měl se by podle vás každý známý sportovec či osobnost podílet na dobročinných věcech?

Myslím si, že ano. Lidé, kteří jsou veřejně známí, to mohou víc ovlivnit. Můžou se k tomu přidat další a další lidi. A jsem rád, že jsme pořád schopni něco organizovat a někomu pomoci.

Viděla jsem, že jste měl u předávání šeků slzy na krajíčku. Jak jste si celou akci užil?

Musím říct, že klobouk dolů před tím, kolik se tu dnes sešlo hráčů. Přijeli i kluci z Francie, Tunisu jen speciálně kvůli této akci. Toho si velmi vážím a užil jsem si to, i když je to na takovou nepříjemnou věc. S Petrem Jandou momentálně spolupracuji, takže jsme se víc seznámili. A strašně mě to mrzí, co se stalo, a doufám, že ta finanční částka alespoň trochu pomůže, aby se stav jeho syna zlepšil.

Jste vyučený automechanik. Pamatujete si na své první auto?

Moje první auto byla Škoda 1000. To je už opravdu pravěk. (smích) A pak Škoda 105.

Se Škodou 105 jste dojížděl na Letnou a nedávno jste usedl za její volant v rámci natáčení vašeho filmu. Nebyl to pro vás šok se vrátit takhle zpátky do minulosti v rámci technologie?

Ano, byl to velký šok. Auto bylo malé a pořád se nám přehřívalo. A ta jízda „stopětkou“ po Praze byla náročná, bál jsem se, aby mi to někde nechcíplo. Ale člověk si alespoň vzpomněl na své začátky, takže to bylo to úsměvné. Všechno jsme nakonec zvládli a nikoho jsem ani nesrazil. (smích) V rámci natáčení jsem nedávno absolvoval i jízdu traktorem.

Jaké jsou ve vašich očích ženy řidičky v porovnání s muži?

(smích) Mají trošku problém s orientací, ale například moje přítelkyně řídí dobře. Myslím si, že je to tak nastejno. Všichni dělají podobné chyby – jak muži, tak ženy.

V jaké fázi se momentálně nachází váš film s podtitulem Příběh obyčejného kluka?

Nyní jedeme do Belgie, což je poslední štace, jež nám chybí. A pak už to záleží na Petru Větrovském, který musí veškerý materiál sestříhat a vytvořit z toho film.

Slyšela jsem, že se chystáte i do Londýna za Petrem Čechem…

Tam já nepojedu, ale myslím si, že Petr se do Londýna chystá. Uvidíme, jak to bude s covidem, ale je to v plánu.

Během natáčení jste zavítal i do Dortmundu…

Ano, to bylo milé setkání. Velmi dobře nás tam přijali a bylo to opravdu fantastické natáčení.

Co říkáte na dortmundský klenot Erlinga Haalanda?

Erling Haaland je teď superstar a jsem moc rád, že ještě zůstal v Dortmundu a týmu pomůže. Myslím si ale, že pomůže poslední rok. Už nebude možné ho udržet a poputuje do nějakého top týmu.

Během jaké návštěvy jste cítil větší nostalgii? V Dortmundu, nebo Monaku?

Určitě v Dortmundu, tam jsem prožil pět let. V Monaku jsem byl rok a půl a pořád tam i bydlím. Ale teď se strašně těším na Lokeren, protože tam začala moje zahraniční štace. A nebýt Lokerenu, tak by moje kariéra nebyla taková. Od té doby, co jsem tam skončil, jsem tam nebyl. Takže na ten stadion i setkání s lidmi se těším.

I přesto, že jste v roce 2011 ukončil kariéru, lidé vás velmi často poznávají jak u nás, tak v zahraničí, a prosí vás o společnou fotografii nebo podpis. Co pro vás osobně tento neustálý zájem o vaši osobu znamená?

Asi to znamená, že jsem ve fotbale zanechal nějakou stopu. Lidi si to pamatují a samozřejmě jim vždycky rád vyhovím. Podepíšu se, vyfotím se s nimi. Je to milé.