Bogy, co vás vedlo k tomu jít do Česka a hrát českou ligu?
Když jsem hrál v Nizozemsku za klub RKC Waalwijk a spadli jsme do druhé ligy, dostal jsem nabídku hrát ve francouzské League 2. Pak mi zavolal manažer a říkal, že má pro mě pražský klub FK Dukla Praha, který hraje první ligu, a navíc asistent Jan Suchopárek umí francouzsky, protože hrál ve Štrasburku. Už tenkrát jsem slyšel, že je Praha krásné město, a tak jsem řekl, že do toho jdu. Neměl jsem děti, byl jsem mladý, takže to pro mě mohla být skvělá zkušenost i nová výzva.
Když porovnáte českou a francouzskou mentalitu, co mají společného, a naopak zcela odlišného?
Myslím si, že obyvatelé Prahy jsou chováním podobní Pařížanům. Žijí ve stresu a pracují každý den. Ke konci angažmá v klubu FK Dukla Praha jsem řekl spoluhráčům, že půjdu do Zlína, a někteří z nich do mě začali rýpat: „Moraváci nejsou tak vstřícní, uvidíš.“ Na Moravě jsem ale zjistil, že Moravané jsou otevřenější a více se usmívají podobně jako Marseillané. V Marseille obvykle lidé relaxují s aperolem, zatímco tady v Česku se ve stejnou dobu večeří. A rozdíl mezi českou a francouzskou mentalitou je asi v tom, že Češi jsou větší patrioti a zůstávají rádi doma ve své zemi. Občas se zeptám českých hráčů nebo kamarádů, jestli byli někdy ve Francii, a oni říkají, že ne. Myslím si, že by Češi měli víc cestovat a užívat si života.
Když přijedete do Francie za rodinou a svými přáteli, co nejčastěji na České republice vyzdvihujete?
Prahu. Vždycky jim říkám, aby ji navštívili. Mně se nejvíce líbí večerní Praha, jak je hezky osvětlená. Je to krásné město. A Plzeň je samozřejmě také hezká.
Jaké bylo první české slovo, které jste se naučil?
Dobrý den. (smích) Bylo to první slovo, které jsem slyšel v taxíku, od manažera a trenéra. Nejdřív jsem trenérovi říkal „čau“ a pak ke mně přišel spoluhráč Jakub Mareš, abych pana Kozla takhle nezdravil. Vysvětlil mi, že se takhle zdraví hráči mezi sebou, ale že to není vhodný pozdrav pro trenéra. Tak jsem se naučil říkat „dobrý den“ a potom jsem pochytával další slova během tréninku.
Máte rád českou kuchyni? Chutná vám české pivo?
Česká kuchyně je velmi těžká, ale mám rád guláš a pečená žebra, ty miluji. A nejsem moc velkým fanouškem piva, moc ho nepiji. Preferuji víno.
A co svíčková?
Ta mi také velmi chutná, ale nemám rád hovězí maso, je jako guma. Ale knedlíky s omáčkou a brusinkami jsou velmi dobré. Jo, a ještě mám rád tatarku. (smích)
Jak se vám líbí české ženy?
Jsou přirozeně krásné a mají dlouhé nohy. I moji přátelé z Francie, kteří dorazí do Prahy, říkají, že jsou Češky nádherné.
Žijete v Plzni, ale často jezdíte i do Prahy. Jaké místo máte v těchto dvou městech nejraději?
V Plzni často chodím do kavárny Le Frenchie, mají tam skvělé dortíky. Pak mám rád Da Pietro, tam mají nejlepší pizzu v České republice. Jinak moc do centra nechodím a jsem raději doma. A když mám volno, jedu například do Německa či do Francie. V Praze chodívám do Baskeshopu, nebo se procházím po náplavce. Mám také rád Kampu a pražské parky, ty jsou opravdu krásné.
Když se řekne FC Viktoria Plzeň, co se vám vybaví jako první?
Adolf Šádek.
Jaká je vaše osobní zkušenost s panem Šádkem?
Jako generálního ředitele klubu ho opravdu uznávám. Je to typ člověka, který dělá věci na 100 %. Když má dobrou náladu, tak je super. Když má špatnou náladu, tak umí být nepříjemný. Má to nastavené tak, že buď všechno, nebo nic, a to se mi na něm velmi líbí. Je to skvělý člověk i po lidské stránce. Můžete za ním kdykoliv přijít a svěřit se mu s čímkoliv, je velmi otevřený. Respektuji ho i z toho důvodu, kam to s Plzní dotáhl. V současné době to pro nás z hlediska evropských pohárů není příliš úspěšné období, ale v minulosti podávala Plzeň v pohárech skvělé výkony. Je to hlavně i jeho zásluha.
O vás je známé, že jste velký šprýmař. S kým se v kabině nejvíce zasmějete?
V kabině se hodně bavím francouzsky s Kayambou, anglicky se spoluhráči, ale nejvíce se zasměji s „Řízkem“. (pozn. red. Radim Řezník) Radim nemluví anglicky a já mluvím jen trochu česky, ale jsme oba naladěni na stejnou vlnu. Je tak strašně vtipný, vážně toho kluka miluji. (smích)
Jaký soupeř je v české lize pro vás nejvíce nepříjemný?
Za poslední roky je to určitě Slavia. Hned se mi vybaví květnové finále Mol Cupu, které jsme proti ní hráli. Měli jsme šance a mohli vyhrát, dodnes mě ta porážka ve finále mrzí a budeme se snažit to v příštím zápase změnit. Za poslední roky hráli slávisté skvěle i v evropských pohárech, například proti Chelsea. Nikdo nepředpokládal, že by se mohli dostat takhle daleko. V týmu mají kvalitní hráče. Nejsem ani překvapen, že se českému národnímu týmu dařilo na posledním evropském šampionátu, protože i český národní tým je týmový.
Zdroj: FCVP/Martin Skála
Ve francouzské lize fandíte Marseille. Myslíte si, že letošní sezónu může vyhrát francouzskou ligu jiný klub než PSG?
Ne. (smích). Poslední sezónu hrálo dobře Lille, ale nikdo nepředpokládal, že by mohlo vyhrát ligu. Všichni víme, že to každý rok bude sezóna PSG a zbytek týmů bude bojovat o další pozice. Je to nemožné. Jména hráčů, která se nachází v PSG, jsou neskutečná.
Co vůbec říkáte na přestup Lionela Messiho do PSG?
Myslím si, že je to byznys. Messi podle všeho odešel z finančních důvodů. Kdyby Barcelonu opravdu miloval, tak by si nechal snížit plat, protože už má vyděláno dost peněz. Každý má na to svůj názor, avšak nikdo nevíme, co za jeho odchodem stojí doopravdy. Jinak je jeho přestup pro francouzskou ligu velkým přínosem, protože každý fanoušek se bude chtít přijít podívat na zápasy, v nichž se objeví trio Messi, Neymar, Mbappé. Pro marketing je to perfektní.
Vím, že jste dělal jako malý kickbox. Proč nakonec vyhrál fotbal?
Napřed jsem hrál fotbal, ale pak jsem se zranil, protože jsem rychle vyrostl a měl jsem problémy s koleny, takže jsem musel přestat. Když jsem chtěl začít znovu sportovat, nebylo možné hrát fotbal. Můj bývalý nevlastní táta byl učitelem kickboxu, a tak jsem začal dělat kickbox. Chtěl, abych šel tímto směrem, ale mě pořád bavil hlavně fotbal, proto jsem se rozhodl pro něj.
Kromě fotbalu je na vás vidět, že máte rád módu. Jak moc velkou roli pro vás hraje to, jak se člověk obléká?
Každý má nějakou osobnost a oblíká se, jak chce. Já mám módu ale opravdu rád, protože skrze ni můžu hodně ukázat svoji osobnost a charakter. Když jdu na trénink, tak se obleču normálně, ale jakmile vyrazím například do Prahy, tak se rád obleču nějak stylově. Spoluhráči si pak ze mě dělají srandu a říkají mi: „Co to je, Bogy?“ Ve Francii módu milujeme, pro nás je to zkrátka důležité. Někdy tlačím své kamarády do toho, aby zkusili něco nového a opustili svoji komfortní zónu. Neměli by řešit, co si o tom myslí ostatní, prostě by to měli zkusit.
Kolik máte párů bot?
(smích) To opravdu nespočítám. Myslím si, že něco kolem 200 párů bot.
Co děláte s těmi botami, když už je nechcete nosit?
Nechávám si je. Jeden z mých nejlepších kamarádů v Praze mě neustále prosí, abych mu dal nějaké boty, které tolik nenosím, ale já mu vždy vysvětlím, že to je kolekce a jednoho dne si je vezmu na sebe. Nevím, kdy, ale jednou určitě. A vím jistě, že v budoucnu budu mít ve svém domě speciální místnost na boty. (smích)
Doma si občas i zaremixujete hudbu. Je to pouze koníček, nebo i jakási forma psychologie?
Obojí. Když remixujete hudbu, jen si užíváte hraní písniček a příjemně se uvolníte. Když jsem DJ, například na dovolené se svými přáteli, můžu si hrát s emocemi lidí. To mě baví. Udávám tempo, vibe, a to mám rád.
Dočetla jsem se, že i rád zahradničíte, to by do vás na první pohled člověk neřekl. Co rád pěstujete?
Jahody, maliny, třešně, rybíz. Abych měl vitamíny. Pěstoval jsem i rajčata a nějaké koření.
Vaříte si sám?
Umím vařit, ale když nemám přítelkyni, uvařím si jen něco rychlého. Nechci si hrát na masterchefa a strávit v kuchyni půl dne.
Na instagram přidáváte videa s králíkem, který patří sousedům. Nepřemýšlel jste nad tím, že byste si pořídil nějakého domácího mazlíčka?
Ano, ale teď je to složité, protože bydlím sám. Až jednoho dne skončím s fotbalem, tak si určitě pořídím dům a malou farmu. Nějaké králíky, slepice, kozy. Na to se těším.
