Když ti jde karta, lidé jsou s tebou, říká Attila Végh

Attilo, vy jste jako první na světě knokautoval neporazitelného Vémolu. Dočkají se fanoušci vytoužené odvety?

Je pro mě velkou ctí, že jsem ho mohl poprvé porazit zrovna já. Nikdo ho v životě nesekl, protože má tvrdou hlavu. Já jsem to dokázal, dal jsem mu petardu a on padl. Byl jsem z toho velmi šťastný. Ale jestli bude odveta, to je spíše otázka pro promotéry. Zatím za mnou nikdo nepřišel a nedal mi žádnou nabídku, aby se zápas uskutečnil. Kariéru jsem neukončil, takže je pořád možnost, že ten zápas bude. Stále čekám na nabídku, a pokud se dohodneme, můžeme do toho jít.

Vy však máte jednu podmínku – přítomnost diváků. Je to tak?

Ano, měli by tam být určitě přítomni diváci, protože bez nich to nemá takový efekt. Já potřebuji atmosféru i své fanoušky. Druhá věc je ta, že si už nepotřebuji něco dokazovat. Karlose jsem porazil jednoznačně, žádnou náhodou, takže odvetu nevyžaduji. Ale pokud se mi to finančně vyplatí, jdu do toho. Beru to jako byznys.

Naposledy jste bojoval v listopadu 2019 proti již zmíněnému K. Vémolovi. Jak moc vám chybí zápasení v kleci?

Můžu říct, že jsem třicet let na žíněnce, takže si teď ty ovace užívám a jsem spokojený. Někteří lidé si myslí, že když jsem porazil Vémolu, tak jsem teď nějaký Attila Végh. Kdo však doopravdy zná můj příběh, ví, že jsem se musel nejprve „vybudovat“, abych s ním mohl zápasit a porazil ho. Je za tím spousta práce a dřiny. Teď už nějaké velké cíle nemám, protože těch vysněných jsem už dosáhl. To je pro mě důležité a nezajímá mě, co říkají lidé, že se ptají na to, kdy bude další zápas, anebo tvrdí, že už nejsem MMA fighter. Už jsem se naučil, že lidé tu jsou pro tebe jenom tehdy, když ti jde karta. Názory lidí jsou pro mě v tomto případě nepodstatné. Důležité je to, co chce můj tým, já a moje rodina.

Je pravda, že diváci na vás pískali, ale když jste Vémolu poslal k zemi, všichni najednou skandovali?

Ano, to je ale normální. Když ti jde karta, lidé jsou s tebou. Když nejde, otočí se zády. Lidé jsou takoví a v tomto směru mě nic nepřekvapí. Ten samý příběh má například Rytmus. Všichni mu nadávali, že je Rom a že nic nedokázal. Všechno si vydřel sám a tam, kde je teď, je díky sobě samému. A to je základ. Nikdo proti němu nemůže nic říct, protože všeho dosáhl sám.

Vyhlížíte v budoucnu nějaký jiný zápas?

Plánuji dva boxerské zápasy. První by měl být 26. prosince v nové organizaci Fight Night Challenge. Určitě půjde o box a měl bych boxovat se zahraničním soupeřem. Druhý zápas proběhne s Emanuelem Newtonem, se kterým to bude třetí vzájemný fight. Termín řeší manažer Petr Větrovský.

Je podle vás lepší jít do zápasu z pozice favorita či outsidera?

Já si myslím, že je to úplně jedno. Ten fighter to musí mít v hlavě srovnané a nepociťovat tlak. Musí vědět, že ten zápas jde vyhrát, nebo přinejmenším udělat životní výkon a nedívat se na to, jestli vyhraje. Musí tam nechat svoje srdce a vše, co vložil do přípravy. Pak se výsledky dostaví samy. Oba zápasníci se na ten zápas poctivě chystají, ale jeden musí vyhrát a druhý prohrát. Takový je sport. Prohra má člověka posunout dál. Pokud po ní člověk bude sedět, zůstane sedět stále.

Podíl na vašem úspěchu má i mentální kouč Radek Šefčík, který vám během přípravy na zápas dával cenné rady. Měl by podle vás mít každý profesionální sportovec mentálního kouče?

Nechci moc hovořit za ostatní. Každý jsme jiný a každý máme svou specifickou povahu. Mně to pomohlo a je to pro mě obrovská priorita, kterou potřebuji. Je to podstatná věc mé přípravy.

Jakou roli by podle vás mělo u MMA bojovníka hrát slovo pokora?

Pokora a úcta jsou pro mě dvě nejpodstatnější věci. Už odmalička mi to v bojových sportech velmi pomohlo. Naučili mě to moji rodiče. Mám to neustále v sobě, je to základ lidskosti. Člověk stojí nohama na zemi a stále ví, odkud přišel.

Momentálně se nacházíme v Goldfingers na vaší show Noc s legendou. Zavítali sem například Michal Blackbeard Martínek, Ľudovít Klein či Rytmus, který vám i nazpíval nástupovku. Co pro vás osobně znamená účast těchto lidí na vaší show?

Tito lidé jsou pro mě velmi vzácní. Michala Martínka znám od začátku kariéry. Je to výborný člověk a držím mu v jeho kariéře palce. Také šel do zápasu s Viktorem Peštou jako outsider, a porazil ho. Najednou lidé koukali s otevřenou pusou, co se stalo. Zažili jsme tedy podobné emoce. Je to velmi dobrý chlap a mám ho rád. Lajoš Klein je můj svěřenec, který je první slovenský UFC fighter. Je to moje srdcovka a jsem velmi pyšný na to, že jsem jeho trenérem a že tu dnes může být se mnou. Patrik Vrbovský je můj vzor díky tomu, čeho dosáhl. Jako dítě měl sen, nikdo mu nevěřil a dosáhl všeho sám. To, kde je teď, je obrovská věc.

Na své pravé předloktí jste si nechal čerstvě vytetovat portrét vaší manželky. Plánujete si vytetovat i vašeho syna?

Určitě. Vždycky jsem chtěl nějaké tetování, ale šlo mi o to, aby bylo podstatné. Mám vytetovaného Ježíše, který mě doprovází celou mou kariéru. Když jsem šel do klece, byl stále se mnou. Věřím tomu, že mi pomohl ve všem, mohl jsem se na něj vždy spolehnout. Pak si nechám vytetovat celou svou rodinu a životní cestu, takže i nějaké rukavice a Bellator pás.