Jak jste se dostal k rybaření?
Přes tatínka, který v Hradci Králové vedl rybářské kroužky a bral mě na letní rybářské tábory. Pak jsem s ním začal jezdit k vodě, vzal si první prut a chytil první rybu. Tehdy jsem dostal od táty diplom, tím to celé začalo.
A proč zrovna muškaření?
Táta měl své rybářské vybavení uložené ve sklepě, kde jsem po nějaké době objevil prut, jenž byl úplně jiný a chtěl jsem ho vyzkoušet. Když jsem byl s rodiči na dovolené na Sázavě, vzal jsem ho prvně do ruky a chytil své první dvě ryby na mušku. To léto jsem se dostal na rybářský tábor, který byl zaměřený na muškaření, od té chvíle se věnuji hlavně tomu.
Jste několikanásobný mistr světa a Evropy v muškaření. Jak probíhá příprava na takové závody?
Příprava je dlouhodobá, jelikož je složité se vůbec dostat do týmu na mistrovství světa nebo Evropy. Člověk se tak chystá celý rok, protože musí objíždět spoustu závodů. Samotné mistrovství je většinou týdenní záležitost, plus týdenní příprava před závodem na místě. Ale už předtím si samozřejmě zjišťujete informace o daném revíru, co a jak se bude chytat. S tím souvisí i vázání mušek, příprava materiálů, vlasců, šňůr apod.
Který z vítězných šampionátů pro vás byl nejobtížnější?
Možná to bude pro spoustu lidí překvapení, ale pro mě bylo nejtěžší mistrovství světa v Čechách, jelikož ty revíry znám. Navíc se domnívám, že kdykoli se u nás pořádalo nějaké mistrovství světa nebo Evropy, tak český tým nebyl poražen. Takže cítíte určitý tlak, protože všichni říkají: To vyhrajete, to je jasný. Jenže ono to není nikdy jasný, neskáčete totiž do dálky, ale chytáte ryby a ta ryba je specifická – někde je, někde není a někdy se jí chce žrát, někdy zase ne. Pro mě to tedy bylo nejnáročnější z toho důvodu, že jsem znal všechna místa, která se losovala. Věděl jsem tak, jestli je daný revír dobrý, nebo špatný. A psychika samozřejmě funguje, když člověk ví, že v tomto místě nikdy nezachytal, ale teď musí. To bylo nejtěžší. V průběhu šampionátu jsem se moc nevyspal, jelikož jsem na to pořád myslel. Ale když se to pak povedlo, úplně to ze mě spadlo, navíc následující večírek byl úžasný. (smích)
Zdroj: Archiv Pavel Chyba
Jak takové mistrovství vůbec probíhá?
Jak už jsem řekl, většinou samotnému závodu předchází týdenní příprava. Záleží samozřejmě na týmu, někteří přijedou rovnou na šampionát. Ale protože my se chceme připravit důkladně, jezdíme týden předem, abychom si obešli revíry, zkusili nějaké mušky, zjistili, co bude fungovat a jak to bude probíhat. Pak přichází samotný závod, který se skládá na mistrovství světa i Evropy z pěti kol, jelikož v družstvu je pět lidí. Každý z týmu obejde všechny sektory, přičemž každý sektor má svého vítěze a posledního. Následně se sčítají umístění jednotlivých členů družstev. A kdo má na konci nejmíň jak v jednotlivcích, tak v týmech, vyhrává.
Máte nějaký speciální rituál, než nastoupíte do závodu?
Nejsem si vědom toho, že bych nějaký měl. Nicméně když jsem kouřil, vždycky jsem si pět minut před startem zapálil cigaretu, abych dokouřil přesně na začátek závodu. Víc toho vážně nemám. (smích)
V rámci soutěžení jste dosáhl na ty nejvyšší mety, máte v tomto směru ještě nějaké ambice?
Mám. Je to zajímavé, ale nikdy jsem nevyhrál mistrovství republiky seniorů ani na řece, ani na jezeře. To je cíl, který bych si chtěl ještě splnit. Nejsem si však jistý, jestli se mi to podaří. (smích)
Máte v České republice oblíbený revír?
Mám rád Vltavu. Za prvé se tam pořádá hodně závodů a za druhé je to jedna z našich nejvyhledávanějších, nejznámějších a největších řek. Mně učarovala nejen Vltava, ale i její okolí, krajina… Mám mnoho krásných zážitků, které jsou s tímto místem spojené.
A nejoblíbenější ryba? Platí pro vás pravidlo „Chyť a pusť“?
Já se přiznám, že nejoblíbenější rybu asi nemám. Snažím se spíš přizpůsobit tomu, jakou rybu musím v dané řece ulovit. Někde jsou pstruzi, jinde lipani a někde zase tloušti. Zkrátka chytám to, co v té řece je a ryba je můj parťák, kterého v rámci mého koníčku potřebuji.
Co se týče pravidla „Chyť a pusť“, tak ne vždy ho teď dodržuji, protože synek má rybky rád. Takže si občas něco domů odvezu, ale ne moc. Stále u mě převládá „Chyť a pusť“.
Foto: Lucie Petráková
Jak jste nyní uvedl, máte syna. Byl byste rád, kdyby pokračoval v rodinné tradici?
Rád bych určitě byl. Myslím si, že mám pro něj připravenou i celkem slušnou rybářskou výbavu. (smích) Ale když ho to nebude bavit, rád ho budu podporovat v čemkoliv jiném.
Ještě mi prozraďte, kam se chystáte na další šampionát?
Po mistrovství světa v Tasmánii jsem ukončil reprezentační kariéru, což bylo v roce 2019. Za dvanáct let v reprezentaci jsem poznal mnoho zajímavých míst a lidí. Vnitřně jsem však už cítil, že je čas tuto životní kapitolu uzavřít a věnovat se rodině. Samozřejmě nezapomínám na své nedosažené cíle… (smích)
