Je milován fanoušky po celém světě. Najdou se i takoví, kteří jeho věčné zbožšťování sebe sama berou vážně. Jakub Kohák podle něj pojmenoval svého syna. Zlatan opravdu je výjimečný.
Když si na YouTubu pustíte sestřih nejlepších gólů historie, pravděpodobně tam vedle Maradonova sóla proti Anglii roku 1986 nebo de Carlosových přímých kopů budou nejméně dvě Ibrovy trefy. Efektivní sólo v dresu Ajaxu, jenž korunoval gólem do sítě Bredy. A pak nadpozemské nůžky v přátelském zápase Švédsko vs Anglie. Technicky na tom byl Zlatan Ibrahimović skvěle, talent, jaký se málokdy vidí.
Fotbal je však kolektivní sport a nutno říci, že v týmových trofejích zůstal za očekáváními. Málokterý fotbalista prošel tolika špičkovými kluby jako on. Juventus, Inter, AC Milan, PSG, Manchester United a Barcelona – všude tam si vydělával na chlebíček. Mnohokrát vyhrál ligu. Ale nikdy se ani nepřiblížil trofeji z Champions league. Největším úspěchem je vítězství v Evropské lize v dresu Manchesteru United.
Ve švédském národním týmu je to podobné. Žlutomodrý dres oblékal dvacet let, ale při největším úspěchu dvou dekád, kdy Švédové postoupili do čtvrtfinále MS, chyběl. A to měl Ibra před turnajem plná ústa řečí, jak jsou bez něj Švédové slabí…
Rodák z Malmö měl schopnosti rozhodovat zápasy. Jenže v mužstvech, kde působil, byl často problémovým článkem. Šušká se, že v kabině Ajaxu se po konci sezóny 2003/2004 mocně slavilo. Ne díky titulu v Eredivisie, ale proto, že tým opustil Zlatan Ibrahimović přestupující do Juventusu. Několik fotbalistů si odplivne, jen co o něm slyší – Oguchi Onyewu, Anders Svensson, Rafael van der Vaart či Edinson Cavani jsou jen některé příklady.
Na Ibru se bude vzpomínat jako na svérázného bohéma a baviče. Ale co se týče fotbalových úspěchů, zůstává daleko za Ronaldem či Messim, svými slavnými současníky.
