Petře, vaše fotbalová talk show TIKI-TAKA letos běží pátým rokem a neustále stoupá na popularitě. Co stojí za jejím úspěchem?
Myslím si, že to jsou dvě zásadní věci. Za prvé obsah, ve kterém spojujeme fotbal a odbornost, ale také nadhled a zábavu. Dá se říct, že jsme zaměřeni na široké spektrum fanoušků. Kdo chce hledat fotbal, najde ho tam. Na své si ale přijde i ten, kdo se chce bavit. Druhou věcí je energie a chemie. Často se stane, že se hosté vidí poprvé v životě. S tvůrčím týmem si zakládáme na tom, aby se vždy vytvořila příjemná atmosféra.
Nebojíte se toho, že byste si pozval hosta, který by k fotbalu neměl co říct?
Samozřejmě jsou hosté, u kterých očekáváme neznalost fotbalového prostředí a někdy je to i náš záměr. Pokud nám to ale tematicky ladí k jinému obsahu, nebo je ten dotyčný člověk výborný glosátor, může to přispět k náladě daného dílu. Snažíme se totiž, aby tam určitá spojitost byla. Nedávno byl naším hostem Tomáš Klus. Neznal jsem ho, tudíž jsem nevěděl, co od něj očekávat. Bylo ale vidět, že ho to strašně bavilo, což je důležité. Tyto emoce se dají přenést na diváky.
A co dámské publikum, sledují vaši talk show i ženy?
Máme mnoho ohlasů od divaček, které si v pondělí večer zapínají náš pořad, a to je obrovská pocta. Motivuje nás to v tom, že vysíláme nejen pro fotbalové fanoušky, ale zároveň také pro jejich manželky.
Jak vás napadl koncept tohoto pořadu?
Tu myšlenku jsem měl už v době, kdy jsem pracoval v České televizi. Po mém příchodu do O2 TV Sport přišla od vedení poptávka na něco podobného. U nás v redakci je fotbal z hlediska obsahu sport číslo jedna, takže jsme toto téma začali rozvíjet. Pilotní díl vznikl v únoru 2017. Pracovali jsme na něm rok a měl různé podoby. Poté jsme natočili první díl, na němž jsme si ověřili, že je to ta forma, kterou chceme vytvářet.
Jak vznikl název TIKI-TAKA?
Měli jsme relativně hodně nápadů. S názvem TIKI-TAKA přišel až tehdejší akcionář O2 a O2 TV Martin Štefunko, který ve společnosti už nepůsobí. Byl to, v dobrém slova smyslu, takový blázen, nadšenec a fotbalový maniak. Během vysílání mi například psal, že mám nakřivo kravatu. Byl to náš šéf, takže i když jsme si o tom názvu mysleli své a nikomu se nelíbil, akceptovali jsme ho. A dnes musím říct, že to odhadl fantasticky, takže mu na dálku děkuji a zdravím ho.
Byly ve hře i jiné názvy?
Pamatuji si na návrh Arena, ale nyní ho vidím jako běžný název. TIKI-TAKA byl netradiční a dodnes jsou jistě diváci, kteří nevědí, co to znamená. Přitom to má spojitost s fotbalem, protože tiki-taka je herní styl Barcelony.
Během natáčení vznikne i řada zážitků. Který z nich se vám vybaví jako první?
Nepříliš šťastný zážitek se stal, když jsme měli vysílat díl s Martinem Feninem, o kterém jsme před natáčením tušili, že není úplně ve své kůži. Později jsme zjistili, že předchozí noc prohýřil. Řešili jsme, jestli ho vyhodíme, nebo to zvládne. Nakonec jsme mu dali šanci, i když se 80% materiálu nedalo použít. Hodně se o tom mluvilo a psalo, byl to jeden z nejsledovanějších dílů. Poté jsme natočili jeho omluvu, takže se k tomu postavil jako chlap. Z hlediska pozitivních emocí můžu zmínit Petra Švancaru, který při natáčení požádal o ruku jeho současnou manželku. Tehdy jsme to věděli jen já, Petr Švancara a režisér. Manželka k nám přišla vyloženě jako host a vůbec nic netušila. Byla to dojemná chvíle, měl jsem slzy na krajíčku.
Ve vaší zábavné show bylo již přes 270 hostů. Za která jména jste nejvíce vděčný?
Mě láká každé nové jméno, které je atraktivní. Vděčný jsem za Karla Šípa, jenž obvykle nikam nechodí, protože má vlastní talk show. Vážím si také všech fajnšmekrů v oblasti, ve které působí, například Ivana Trojana nebo Ondřeje Vetchého. Jsem rád i za všechny ženy, v poslední době to velmi obohatila Bára Strýcová nebo šéfka hokejové Sparty Bára Snopková Haberová.
Foto: Miloš Schmiedberger
Máte nějaké vysněné jméno, které se v ní zatím neobjevilo?
Usilujeme o Leoše Mareše. Neustále má nějaké výmluvy, ale my ho tam dostaneme. Doufám. (smích) Z fotbalových hostů u nás nebyl Pavel Nedvěd nebo Petr Čech. V tomto případě se ale vyloženě jedná o logistické problémy, jelikož žijí v zahraničí. A pak samozřejmě Cristiano Ronaldo, to je další meta.
Stálými tvářemi TIKI-TAKA jsou Petr Švancara a Vladimír Šmicer. Čím si získali vaši přízeň?
Vláďa Šmicer je spojený s TIKI-TAKA od prvního dílu a my si toho velmi vážíme. Nebojí se totiž říct svůj názor. I když je celoživotně spjatý se Slavií, tak nemá problém cokoliv objektivně zkritizovat. Petr Švancara se k pořadu připojil až po roce vysílání. V něm jsme objevili fotbalového baviče, kterých moc není. Typologicky je mu podobný Pavel Horváth, ale ten neustále koketuje s trenérskou branží a nyní dělá asistenta trenérovi Bílkovi v Plzni. Petr Švancara to má složitější v tom, že je zároveň při vysílání Fortuna ligy fotbalovým expertem.
Je pravda, že Petr Švancara je lehce kontroverzní. V jednom díle například došlo k výměně názorů mezi ním a Vladimírem Šmicerem ohledně Kúdely a údajného rasismu…
Ano, pohádali se. Někteří fanoušci souhlasili s Petrem Švancarou, další se naopak ztotožnili s názorem Vladimíra Šmicera. Jenže pro nás je to dobře, že vznikl konflikt, který nebyl plánovaný. Nevyvoláváme to uměle, takže když se to stane, nevadí nám to, protože od toho ta platforma je.
Novým předsedou FAČR se před nedávnem stal Petr Fousek, jehož jste i vy sám tipoval na vítěze…
Je to tak, jelikož je to celoživotní funkcionář, který má za sebou velkou část hnutí. Dával taky několik let dohromady řecký fotbalový svaz, kde měli problémy s korupcí. A tím, že šel do té volby poněkolikáté a není to typ člověka, který by chtěl neustále prohrávat, měl z mého pohledu největší šanci. Osobně jsem ale nefandil nikomu, jelikož jsem v pozici, kdy musím mít nadhled. Držel jsem palce každému, kdo přinese svěží vítr, abychom za každou chybou rozhodčího nemuseli hledat nějaký záměr. Je potřeba se definitivně zbavit stínu Romana Berbra.
Jsou podle vás změny v českém fotbale potřeba?
Ano, jsem toho názoru. Nedá se říct, že by bylo všechno špatně, ale my Češi za vším něco hledáme. Není to jen ve fotbale, je to i v politice. Je důležité vše dotáhnout, zprůhlednit, dostat víc peněz k mládeži a zbavit se problematických osobností. Kdyby tam nebyly, bylo by to celé důvěryhodnější.
Vás samotného v minulosti lákala revoluce ve fotbale. Nebyl jste jen mluvčí, ale také ředitel komunikace fotbalového svazu. Co vám dala tato zkušenost?
Rozhodně pohled z té druhé strany. Myslím si, že by to obohatilo každého v mé roli. Mluvím a popisuji něco, co jsem sám zažil. Nejdříve rok a tři čtvrtě ve fotbalovém klubu v Mladé Boleslavi a poté jsem šel s Ivanem Haškem do boje o očistu českého fotbalu. Zjistil jsem, že tam úplně nepatřím, ale jsem rád, že jsem pochopil a poznal, jak fungují výkonné výbory. Viděl jsem, jak to probíhá, jak se hlasuje a dělal jsem z toho výstupy. Poznal jsem realitu, což je důležité.
Revolucí ve fotbale bylo i zavedení videa. Jaký máte vy osobně názor na VAR?
Přál jsem si, aby fotbal šel s dobou, která se vyvíjí a zrychluje. Štvalo mě, že stále zůstává pozadu a je konzervativní. Pořád jsem fanouškem videa, bez něj to nejde, ale jsem toho názoru, že se špatně používá. Neexistuje jednotící koncept, který by ukázal, že takhle se posuzují penalty, ruce nebo fauly. Někdy se na to hlavní rozhodčí chodí dívat často, někdy vůbec. Vidíme to v Premier League nebo v Champions League, že se občas pískají penalty, nad nimiž žasneme. Jen se bojím, aby video nebylo používáno záměrně jako zbraň. Doufám, že svoji roli splní a že fotbal teď prochází nutnou fází porodních bolestí.
Je o vás známo, že jste v české lize neutrální. Jak to máte se zahraničními kluby?
Také jsem neutrální. Některé kluby jsou mi však sympatičtější a často je tam kontext s českou stopou. Historicky tíhnu k Liverpoolu, ale to je dáno trojicí Berger, Šmicer a Baroš. Teď jsem v uvozovkách fanouškem West Hamu kvůli Součkovi a Coufalovi. Mám o trošku raději Ronalda než Messiho, ale je mi jedno, jestli vyhraje španělskou ligu Barcelona, Atlético Madrid nebo třeba Athletic Bilbao.
Foto: Miloš Schmiedberger
Blíží se nám EURO 2020. Jak vidíte šance českého národního týmu?
Náš tým určitě nepatří mezi favority, ale zároveň máme svou vnitřní sílu. Vadí mi, že není k dispozici Ondřej Kúdela a že se zranil Lukáš Provod. My jsme malá země a nemůžeme si dovolit vypustit tři/čtyři fotbalové osobnosti. Přesto si myslím, že je nároďák dobře poskládaný a má svoji kvalitu, takže může dosáhnout velkého úspěchu.
Pokud komentátor při zápase projeví emoce, začnou to lidé často kritizovat slovy, že více fandí jednomu nebo druhému týmu. Nepřijde vám, že je český divák věčně nespokojený?
Ve většině případů je to nespravedlivé, ale svým způsobem mi to přijde logické, protože emoce k fotbalu patří. Jsou to ohlasy, které většinou přichází od zarytých fanoušků. Oni v té chvíli sami nedokážou získat nadhled a připustit, že komentátor nikomu nefandí a je mu to úplně jedno. Nedokážu si ani představit, že by v naší zemi komentátoři komukoli fandili. Ve Španělsku nebo Itálii je to normální, tam se tím ani netají, ale u nás se to neděje.
Jak byste porovnal počátky O2 TV Sport v roce 2015 se současným chodem televize z hlediska kritiky placeného obsahu?
Určitě jsme pokročili. Za těch pět nebo šest let si český fanoušek v drtivé většině zvykl na to, že se za špičkový sportovní obsah platí. Funguje to tak všude ve světě, protože je to byznys a generuje to spoustu peněz. Je to přirozený vývoj, který postihl celý svět.
Není tajemstvím, že se v O2 TV Sport chystá nové studio a další novinky. Můžete prozradit, na jaké další změny se mohou diváci těšit?
Zatím si nejsme jistí, jakým způsobem budeme ztvárňovat Ligu Mistrů v průběhu dalších tří let. Jednání stále probíhají a pevně věříme, že navážeme na šestiletou tradici. Máme obrysy toho, jak budeme prezentovat Fortuna Ligu. Chystáme nový vysílací model, se kterým souvisí právě i nové studio. Moc se na to těšíme, bude tam spousta virtuálních prvků, které zlepší celkový dojem.
Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Adrenalin a sport jako takový. Od narození jsem nadšený sportovní fanda i sportovec. Provozoval jsem závodně několik sportů, k čemuž mě vedli rodiče. Táta mě, jako fanatický fanoušek, vodil na různé sportovní akce. Také mu děkuji za to, že mě vzal na finále Davis Cupu v roce 1980. Díky němu mám na památku podepsaný tenisový míček od Ivana Lendla, Pavla Složila a Tomáše Šmída. Už v pěti letech jsem říkal, že chci být sportovní komentátor. Pamatuji si také olympiádu v Sarajevu v roce 1984, kdy jsem byl ve 4. třídě a nasimuloval angínu. Naklepal jsem teploměr, aby to vypadalo, že mám horečku, takže jsem byl 14 dní doma, abych mohl sledovat olympiádu. Máma to sice tušila, ale měl jsem dobré známky.
Takže jste si šel za profesí sportovního moderátora a komentátora?
Byl to můj sen, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych toho mohl dosáhnout. Táta byl celý život zvukařem v Československé televizi, takže když mi bylo 16 let, zprostředkoval mi tam letní brigádu. Bral mě i na různá vysílání. Byla pro mě obrovská pocta potkat například Štěpána Škorpila, Pavla Čapka nebo Petra Vichnara.
Býváte ještě někdy před přímým přenosem nervózní?
Určitě, ale je to příjemná nervozita. Baví mě neočekávané věci, jsem takový improvizátor. Hojně moderuji i různé společenské akce nebo konference a je fajn, že si mě zadavatelé objednávají i několik let po sobě. Teď jsem například už popáté uváděl Volejbalistu roku. To, že jsem byl nervózní, se projeví až po konci vysílání, kdy cítím fyzické i psychické vyčerpání. Po šestihodinovém studiu přijdu domů, ale nemohu hned usnout. Jenže to je něco, co k životu potřebuji.
Ve svém volnu hrajete golf. Jak koronavirus omezil váš největší koníček?
Příliš ne, jelikož u nás golf v nějaké míře fungoval celou dobu. Dvakrát jsem nemohl vycestovat do zahraničí, ale pořád je to jen koníček, takže to není nic podstatného. Samozřejmě si rád vyčistím hlavu právě na golfovém hřišti nebo trávením volného času s rodinou. Jinak doufám, že jsme již definitivně za koronou.
