Karlosi, právě se nacházíme ve vašem Vémolandu, kde to spíše připomíná zoo. Plánoval jste si to cíleně takhle už od začátku, nebo jste pořizoval další a další zvířata spontánně?
To je jako s dětmi. Někdy je člověk plánuje záměrně, ale někdy se rodí tak, jak život plyne. S mými zvířaty je to spíš nemoc, protože to je typická akvaristika. Kdo není akvarista, tak to nedokáže pochopit, ale začnete s malým akvárkem, pak chcete větší a větší. V tomto směru je nejlepší žralok, takže jsem ho musel mít. S krokodýlem to bylo to samé. Napřed jsem si pořídil malého, jelikož to napadlo mého syna. Ale jak jste viděla sama, to krmení je neuvěřitelný zážitek. Každý den přijdu z gymu a jdu za tím čtyři sta kilovým mackem, kterého krmím z ruky.
Do klece ke krokodýlům ale asi nechodíte?
Tam nechodím, to je opravdu hazard. Nejhorší je, že když vás krokodýl kousne, tak ho nemůžete kousnout zpátky. Je to jediné zvíře, tedy společně s Lelou, které mě doma ještě neposlouchá. Jinak mě poslouchají všechna. Ale dělám pokroky. V rámci chovu krokodýlů jsem amatér, ale napřed jsem se díval jen přes sklo. Teď už si ho hladím, krmím z ruky. On za mnou chodí na povel, já ho zavolám, zaťukám, a on přijde. Tak kdoví, jak to bude v budoucnu. Třeba až přijdete za rok, tak se budu s nimi koupat.
Máte samce a samičku. Chcete, aby měli krokodýli mladé?
Já bych nechtěl, ale to bylo to první, co se stalo. Když jsem je vzal ze zoo, připravil jsem jim dobré podmínky, neudělal jsem jim však kladiště. I přesto nakladli patnáct vajec, pokud ale nemají kladiště a písek, tak se to vejce ve vodě utopí. Je mi teď líto, že to kladou do vody, takže jim to kladiště připravím, aby se jim podařilo mít mladé. Já jsem doufal, že je chtít nebudou, ale oni je jednoduše mít chtějí. Největší problém bude, až tady budu mít dvacet malých krokodýlků a nebudu vědět, co s nimi.
Už jste přemýšlel nad tím, kam je dáte? Do zoologické zahrady?
Žádná zoo je nechce, ta se jich naopak zbavuje. Lidé si myslí, že si Vémola kupuje krokodýly za miliony, tak to není. V zoo vám je dají, a ještě vám zaplatí za to, že si je vezmete. Vždyť je pandemie a oni je nemají čím krmit. Pokud se o ně postaráte a bude jim dobře, jsou rádi, když si je vezmete. To je to samé, jako když přijdete do psího útulku. Stejně tak je to i se lvy a tygry. Zvířata se hodně rychle množí, lidé ale nemají podmínky je mít a starat se o ně.
Je pravda, že zoo během pandemie velmi trpěly a lidé zvířatům posílali virtuální stravenky…
To stejně nestačí. Chybějící obecenstvo se v zoo nenahradí finančně. Člověk by si myslel, že zvířata jsou ráda, že mají chvilku klid. Hodně spolupracuji se zoo a byl jsem úplně v šoku, když jsem přijel do Plas a zvířata byla podrážděná, když zoo byla zavřená. Zvířata jsou na lidi zvyklá, i na svůj pohyb, a najednou o to přišla. Asi to neplatí pro všechna zvířata, ale speciálně šelmy byly silně nervózní. Když nejdu den za Elsou, tak je z toho celá hotová.
Když přišla řeč na Elsu, na vašem instagramu jste nedávno zveřejnil fotografii, na níž jste v objetí s vaší milovanou lvicí Elsou, kterou máte odmalička. Pořád je to ale šelma. Nebojíte se, že se například lekne a zaútočí, nebo jste na sebe napojeni tak, že vás tato myšlenka ani nenapadla?
Lidé se mě na tohle ptají, a já jim vždycky říkám, že mám doma Slovenku, to je také šelma. A statisticky v Čechách rozhodně zavraždilo víc manželek své manžely než lvic své pány. To je fakt. Kolikrát se to stalo se lvem a kolikrát s manželkou? Takže pravděpodobnost, že mě zabije něco u nás doma, je mnohem vyšší u Lely než u té Elsy.
Prozradíte našim čtenářům, jak pořízení Elsy probíhalo?
Zkontaktovala mne paní na facebooku, že přišla ke dvěma lvům, které někdo odložil a nechce je, čemuž jsem věřil, protože se v zoologických zahradách běžně utrácejí. Pokud máte v zoo dva lvy a narodí se vám další, tak se utrácejí. Poprosila mě, jestli bych jí finančně nepomohl. Začal jsem jí pomáhat, ale postupně se ta dvě lvíčata mezi sebou nesnesla, takže jsem se o jedno začal starat. Lela ho začala kojit, a skončilo to tak, že Elsa zůstala u nás doma. Začal jsem se o ni starat, ujal jsem se jí a zařídil jsem si veškerá povolení. Mám povolení na chov lvů, ještě k ní budu muset přidat jednu lvici. Ne, že bych chtěl, mně Elsa bohatě stačí, ale lev je párové zvíře, takže brzy přibude druhý lev, abych měl papírově všechno správně.
Foto: Miloš Schmiedberger
Už máte pro Elsu vybranou parťačku?
Zatím ne, ale bude to lvice, kterou zachráním. Ať už to bude od nějakých kamarádů cirkusáků, nebo ze zoologické zahrady. Teď je doba, kdy jsou lvice těhotné a zoo bude nucena některé mladé utratit, takže si ho raději vezmu.
Kromě motýlů, exotických ryb a žraloka máte doma i obří želvu Prcka. Tu si naopak velmi přála vaše snoubenka a její pořízení komentovala slovy: Želvy žerou první. Máte želvu neustále zavřenou v kleci, nebo ji necháváte se volně pohybovat?
Běžte se podívat na zahradu, někde ji tam najdete. Je neustále na volno a do klece jde pouze v případě, že prší. To ji bereme domů, aby se vyhřála pod lampou.
Kolik taková želva ostruhatá vlastně váží a kolika let se dožívá?
Dožívá se vyššího věku než my. Je to ještě mládě, má asi deset let a váží zhruba patnáct kilo.
Nedávno jste si do svého království přivedl také kozu Lízu a mládě klokana jménem Skippy. Z jakého důvodu jste si pořídil zrovna tato dvě zvířata?
Pořídil jsem si je z jediného prostého důvodu. Jsem líný sekat trávu a klokan je ta nejlepší sekačka. Nehrabe, nekope a seká krásně rovně.
Skippyho jste koupil během akce v Zoo Plasy, a to i přes zákaz vaší snoubenky Lely. Je to tedy definitivně poslední zvíře, které jste si pořídil, když nepočítáme další lvici?
To nevím. Jestli bude lvice opravdu poslední zvíře, to bych asi kecal. Já mám zvířata prostě rád a začínám přemýšlet nad tím, že budu muset víc zápasit za peníze, protože bych si chtěl pořídit nějakou větší farmu, abych měl víc prostoru. Protože jak Lili roste, tak určitě bude chtít nějakého poníka nebo oslíka. Arnold má přece poníka a oslíka, takže já je také musím mít po jeho vzoru. Na to tady nemám úplně prostor, takže jedině změnit Vémoland a pořídit si nějakou farmu.
Jak je časově náročné se starat o tolik zvířat?
To si lidé nedokážou představit. Všichni mi neustále píšou a ptají se mě, kolik stojí tohle a tohle zvíře. Nestojí to nic kromě vašeho času. A čas jsou peníze. Já tady těch zvířat mám tolik, že to je zralé na malou zoo. A nemám tady nikoho, kdo by se mi o ně staral. Starám se o ně sám. Od A až po Z. Ale baví mě to, jelikož si nedokážu odpočinout u televize. Po tréninku jsem unavený a potřebuji dělat něco, u čeho vypnu. Pes má hlad a potřebuje vyvenčit, krokodýli mají hlad, lvice by řvala celou noc, kdyby nedostala žrádlo. Ryby potřebují nakrmit a vyčistit, želva je velmi choulostivé zvíře. Musí mít vodu, žrádlo, a když prší, musím ji vzít do tepla. U mne neexistuje, abych večer přišel a nic nedělal, takže aktivně odpočívám.
Kdo se vám o ně stará, když jedete pryč?
To je jednoduché, nikam nejezdíme. Jezdíme na dva tři dny. Lev je zvyklý v přírodě nežrat týden. Klokan, želva i koza se napasou, ti jsou v pohodě. Krokodýl může žrát jednou za půl roku. U ryb platí pravidlo, že čím méně se krmí, tím je čistší voda, takže u nich to stačí jednou za týden. Jediná starost je vlastně pes, ale naštěstí mám dobré sousedy, kteří se mi o něj postarají.
Po finanční stránce to tedy příliš náročné není?
Určitě je, ale já mám to štěstí, že mě sponzoruje EasyBarf, a plno přátel je nadšených a vozí mi maso. Já mám spíš problém, že nemám maso kam dávat. Teď mi volal kamarád, že se mu vypnul mrazák a má v něm 500 kg masa, jestli si ho nechci vzít. Tak jsem mu řekl, že to nemám kam dát. Stojí mě to tedy jen elektriku, ale tu opravdu nepočítám. Nejsem takový skrblík, abych si psal na papír, kolik jsem za ni utratil, to rozhodně ne.
Které zvíře potřebuje největší péči, a které je naopak nejméně náročné?
To je ta mrcha želva, protože se o ni Lela nestará. Tu jsem si pořídil za trest, protože jen žere a musí se někam přenášet. Ta mě ničí. Tu nikde nemůžeš dlouho nechat, protože dělá bordel a jsou všude po ní výkaly. Proto je u nás doma i v té kleci. Je to jako malé děcko.
Pojďme k vaší práci. Na vaší nedávné show Noc s Terminátorem oznámil Ondřej Novotný váš budoucí boxerský zápas se zpěvákem Marpem, jenž se bude konat 13. listopadu. Vy jste velmi silný na zemi, tohle je však postojový zápas. Motivuje vás to o to víc?
Určitě. Motivuje mě to o to víc, protože neustále využívám svou silnou stránku a beru lidi na zem. Chtěl jsem jednou v životě zkusit postojový zápas a myslím si, že mě to opět posune v kariéře, protože všeho budu muset nechat a budu trénovat box. Fakt se musím připravit, protože se nenechám zmlátit od disco zápasníka. Já si nechci udělat ostudu. Tím, že si půjdu tvrdě za svým, což já umím, tak si myslím, že mě to potom posune o level dál i v MMA. Přece jenom nejsem už nejmladší, takže se musím posouvat. Je to pro mě obrovská výzva, kterou v životě nepotřebuji, ale jakmile lidé začínají pohodlnět, tak to jde všechno z kopce. Já zpohodlnět nechci. Já chci čelit věcem, které neznám, a musím je zdolat. Hodně se na to těším.
Všechny také zajímá, jestli bude odveta s Attilou Véghem. Ten se jí nebrání, pokud přijde dobrá finanční nabídka. Jak se k tomu stavíte vy?
To je pouze jeho blábol. On těch nabídek dostal už osm, jen se brání a lže. Na to se musíte zeptat jeho, co je dobrá finanční nabídka, jestli to je reálné. Někdy to není jen o penězích, ale o tom, co v životě chcete dokázat. On oznamuje fighty, které jsou absolutně nereálné. Že někdy bude boxovat, ale neví kdy. Že bude boxovat s Newtonem. Frajer, kterému táhne na padesát let a před deseti lety ukončil kariéru. Půjdou ale těžkou váhu, protože chudák nemůže shodit, má 145 kilo a nevejde se ani do polotěžké váhy. To jsou fighty, které já nechci, to ať si oznamuje on. Ale jestli ta odveta bude nebo ne, já už ji ve finále nepotřebuji. Od té doby, co jsme spolu zápasili, neudělal nic. Předtím také dlouho neudělal nic, a já jsem udělal kus práce. Já od té doby mám pět vítězství, chystám se na šesté a budu pokračovat dál a dál. Já vám řeknu, jak se dělá fight. Ondra Novotný oznámil fight na Noci s terminátorem. Já jsem si vzal mikrofon a lidé si mysleli, že to je hrané, což nebylo. Říkám: „Ondro, já ale nevím, kdy to bude.“ A on: „13. listopadu.“ Říkám, že super, že to alespoň vím, ale nevěděl jsem, v jaké váze a za kolik. A on mi řekl, že už jsem mu to odsouhlasil. Tak jsem mu odpověděl, že jsem mu odsouhlasil zápas, nic víc. Samozřejmě Ondra věděl a řekl, že to bude v osmdesát čtyřce, s čímž jsem v pohodě. Říkal: „Nejsem hloupej. Vím, že když chceš boxovat, tak to musí být hlavní a nejlépe placený fight v Československu, který kdy byl.“ A to se stalo. Tolik nikdo za zápas v Československu nedostal, a pokud někdo někdy dostane víc, tak doufám, že to budu zase já.
