Svěřenci trenéra Craiga Ramsayho se navždy zapsali do historie a pro Slovensko udělali jeden z největších sportovních úspěchů vůbec. Na olympijských hrách v Pekingu zvládli uhrát historický bronz s druhým nejmladším týmem na turnaji. „Vidět skupinu hráčů dát se takhle dohromady a táhnout za jeden provaz bylo skvělé. Být toho součástí, i když nejsem hráč, vidět to, cítit to bylo velmi vzrušující,“ řekl kanadský odborník, který do mužstva zařadil i dva sedmnáctileté mladíky. Jedním z nich byl i talentovaný Juraj Slafkovský.
Trenér se nebál povolat do týmu také pět hráčů z podceňované domácí extraligy a dokázal s ním něco, co se nepodařilo ani zlaté generaci. Ramsay věří, že bronzový úspěch dokáže potěšit a spojit lidi na Slovensku: „Jsem nadšený pro celou zemi. Mohou mít pocit hrdosti.“
Slovenští reprezentanti po uplynutí řádného hracího času rozpoutali v pekingské hale velkolepé oslavy – střídačka se vysypala na led a vzduchem létaly helmy, rukavice i hokejky. Radovali se i slovenští novináři. Následné přebírání bronzových medailí si užili ve velkém stylu. Bujaré oslavy pak pokračovaly i v kabině.
„O takových momentech jako malý kluk sníte. Doteď jsem to vídal jen v televizi. Ty emoce… je to neskutečný pocit. Určitě nám to ještě celé dojde, když budeme oslavovat,“ zářil útočník Samuel Takáč, který ve 30 letech dostal v prosinci poprvé v životě pozvánku do reprezentace. Národní dres neoblékl ani v mládeži, teď si zahrál pod pěti kruhy. Navíc v bronzovém duelu skóroval. Krásný příběh.
Hvězdou olympijského hokejového turnaje se v pouhých 17 letech stal slovenský útočník Juraj Slafkovský, který v Pekingu nastřílel sedm gólů a stal se nejužitečnějším hráčem turnaje. V utkání o bronz skóroval dvakrát, a navíc trefil vítěznou branku.
„Tenhle bronz si bude Slovensko pamatovat věky,“ zářil slovenský supertalent. Vysmátý benjamín pak s medailí na krku popsal novinářům svoji bronzovou trefu. „Když mám to štěstí, spadne to tam i z bufetu. Dneska jsem stál někde v řadě na hotdog a stejně z toho byl gól.“
Zdroj: ČTK
Nadšení neskrýval ani Marek Hrivík, který jako kapitán přivedl Slovensko k historickému úspěchu. „Jsem nesmírně hrdý. Tato medaile je výsledek mužstva, ve kterém hrál každý jeden za toho druhého. Přišli jsme sem s tím, že umíme hrát hokej, jen jsme to museli poskládat dohromady. Byla to divoká jízda. Přijeli jsme sem, měli jsme pár tréninků, měli jsme trochu těžký začátek a mnoho lidí o nás pochybovalo. No teď tady sedíme a máme medaile, je to skvělé,“ řekl třicetiletý útočník.
Hrivík věří, že titul mistrů světa v roce 2002 i olympijský bronz pomůže k rozvoji hokeje na Slovensku. „Doufám, že jsme inspirovali i mladší generace. Něco podobného se událo v roce 2002, kdy jsme získali zlato z MS. Věřím, že tento úspěch pomůže dalším generacím. Věřím, že to doma spojí spoustu lidí. Potřebovali jsme to, a nejen z hokejové stránky. Pro mnoho lidí byly poslední roky těžké a věřím, že jim to přinese úsměv,“ dodal.
Zdroj: iSport.cz, Sport.aktuality.sk, Sport.aktuality.sk
