Jste první Čech, který se představil v hlavním zápase na turnaji UFC a vyhrál. Jak zvládáte náhlý nápor popularity?
Už dříve jsem se považoval za člověka, který má MMA co dát. Věřil jsem, že tyto chvíle jednou přijdou. A až se tomu tak stane, budu pořád stejný. Za tím si stojím, takže mi popularita do hlavy nestoupá. Spíš mám jen více povinností. Říkám pouze to, o čem jsem přesvědčen, že je pravda. A jsem rád, když mohu s lidmi sdílet to, co dělám.
Prohlásil jste, že váš zápas s Dominickem Reyesem byl velký, ale nemá cenu ho zveličovat. Takto jste si své myšlení nastavil ve tmě, kde jste nedávno relaxoval?
Ve tmě jsem si přepínal věci v hlavě, abych byl dobře nastavený a vnímal realitu čistě tak, jak chci. Nerad to zveličuju kvůli sobě. Vím, že dokážu víc, než jsem předvedl v posledním zápase. Když se na to podívám zpětně, ano, byl to velký zápas. Dominick Reyes je soupeř, na něhož jsem se ještě před rokem díval jako na opravdového borce. S přestupem do UFC jsem se zaměřil na to, že musím vymlátit světovou špičku a vzít si to prvenství.
Jak vůbec probíhá váš den ve tmě?
Bývám tam nahý, abych byl úplně oproštěný a čistý. Dávám si často ledové sprchy a cvičím, vnímám svůj dech a fyzickou schránku. Pak medituji, odpočívám a třídím si myšlenky tak, abych to měl v mysli jasně dané.
Pojďme se na moment vrátit k poslednímu zápasu. Vzpomenete si, co vám jako první proběhlo hlavou, když váš soupeř padl k zemi?
Řekl jsem si – co se stalo, proč padl? Myslel jsem, že jsem ho tím loktem snad ani netrefil…
Sportovní svět nezaujal pouze váš fantastický uspávací loket z otočky, ale i vaše obrovská odolnost. Co vás těší víc?
Ať už jedno, nebo druhé, pořád to jsou pochvaly. Komplimenty zvenčí jsou pro mě jen úhly pohledů lidí, kteří mě sledují. Nejsyrovější zpětnou vazbu mám od svých trenérů, kteří mě znají osobně, takže od nich tu kritiku/pochvalu vezmu jiným způsobem než od diváků. Ten fakt, že to bylo efektivní pro lidi, pro mě tolik neznamená.
Lze odolnost nějak natrénovat?
Samozřejmě. Musíte kontrolovaně ignorovat rány, které přichází. Umět se zatvrdit v momentě dopadu úderu. Je to především o vnitřním rozpoložení než o kondici.
Foto: Miloš Schmiedberger
V titulovém zápase vás čeká lepší z dvojice Blachowicz vs. Teixeira. Kterého z těchto dvou bojovníku upřednostňujete?
Je mi to jedno. Nechť zvítězí lepší. Nejsem zastáncem toho, že by měl bojovník někoho preferovat.
Jak prožívá zápasy vaše maminka?
Skvěle. Naposledy však měla problémy s živým přenosem na internetu. Stála u okna a poslouchala, jelikož zápas sledovali všichni sousedé v bytovce. Byla jako na trní. Pak zavolala sestře, výsledek se tak dozvěděla o trochu později, takže to měla dramatičtější. Volal jsem jí asi hodinu po zápase, abych jí řekl, že je vše v pořádku.
Je vaše maminka první, komu po zápase voláte?
Abych byl upřímný, dřív jsem nedokázal říct svým nejbližším, že je mám opravdu rád. Teď jsou první, kterým volám.
Máte nějaký předzápasový rituál?
Před nástupem do klece se pokaždé pokřižuji. Než odjedu na zápas, vždy se stavím za každým členem rodiny v Hostěradicích. To je vesnice, odkud pocházím. Obejdu je, rozloučím se s nimi a jdu do boje s prázdnou hlavou, čistým štítem…
Na konci roku 2020 jste se stal součástí prestižní agentury Paradigm Sports, která se stará o marketing a obchodní záležitosti mnoha světových hvězd bojových sportů. Jak jste se k této spolupráci dostal?
S pomocí mých přátel v Praze – PR manažera Jirky Stably a Matěje Kretíka, který mě zastupuje po marketingové stránce. Spojili se s jejich známým Martinem Hlochem, jenž má vazby po celém světě a kontaktoval Paradigm Sports. Ti mi nyní zajišťují marketingové pole v globálním měřítku.
Klientem této agentury je i Conor McGregor. Jaký na něj máte názor?
Je svůj. Především to je skvělý zápasník, který pro svůj sen udělal hodně. Ukázal světu trochu jinou stránku MMA. Byl mi určitou dobu velkou inspirací. Jenže pak to začal brát trochu víc z obchodního hlediska. Neznám ho osobně, takže o něm nemůžu říct nic špatného, za mě to je dobrý borec. Ještě má co ukázat, pokud bude mít správnou motivaci.
Máte v plánu se s ním setkat osobně?
Určitě, to bych rád.
Foto: Miloš Schmiedberger
Vaše přezdívka je »Denisa«, která vznikla náhodou na klubovém soustředění. Oslovují vás takto i vaši nejbližší?
Ne, ti mi říkají normálně Jirko.
Nosíte účes ve stylu šaolinských válečníků. Jde o váš nápad, nebo to byl marketingový tah vašeho nového managementu?
Pochází to čistě ode mě. Skoro před každým zápasem si udělám na hlavě nějakou šílenost. Už zápasím v největší světové organizaci, tak proč tam nemít něco extravagantního. Připomíná mi to bojovnost a umění dávných šaolinských zápasníků. Teď je ten nejlepší čas.
Díky této image jste se stal nezaměnitelným. Jak často vás lidé oslovují na veřejnosti a žádají o fotografii?
Velmi často. Rád to s nimi sdílím.
Mluví se o vás jako o adeptovi na nejlepšího sportovce u nás. Dokonce i Karlos Vémola prohlásil, že by bylo víc než fér, kdyby se stal poprvé »Sportovcem roku« MMA zápasník. Jak to vidíte vy?
Nezáleží mi na tom, co o mně kdo říká. Za mě mluví jen činy, nic víc. Byla by mi hanba, kdybych něco takového tvrdil já sám. Jinak vím, že lidé v dnešní době ještě neberou MMA tak vážně, proto se spíše přikloní k olympijskému sportovci. MMA je stále mladý sport, ale postupně to napravujeme.
Kdo je dle vás nejlepším českým sportovcem?
Ze současných sportovců jsou to Ester Ledecká a Eva Samková. Výborný je i náš reprezentant v judu Lukáš Krpálek. Máme řadu skvělých sportovců, kteří mi to, doufám, prominou, protože ostatní sporty zas až tolik nesleduju.
MMA bojovníci působí tvrdým dojmem. Vzpomenete si na nějakou situaci, která vás dojala?
Neustále mě něco dojímá. Vnitřně jsem velmi citově založený člověk. MMA vnímám jako přitvrzení v životě, abych si udržoval to chlapství. A co mě v poslední době dostalo? Dobrý film, příběh, který jsem viděl nebo četl. Dokážu si užívat úplně všechno.
Právě dokončujete bakalářskou práci na téma Mentální příprava MMA bojovníka před zápasem, rovněž vás čekají státnice. Jak lze skloubit studium vysoké školy s profesionální kariérou MMA fightera?
Skloubit se to dá, protože je na naší fakultě skvělá domluva s profesory a docenty. Je to o komunikaci, takže do toho šlapu. Doufám, že to zdárně zvládnu.
Nedávají vám profesoři lepší známky, protože z vás jde na první pohled respekt?
Nemyslím si. (smích) Berou mě tam jako normálního studenta. Navíc ani nechci, aby mi dávali úlevy, jsem rád, že tam mohu studovat.
Plánujete na Masarykově univerzitě pokračovat i v magisterském studiu?
No, podal jsem si přihlášku. Uvidíme, jak to všechno klapne, jestli na to bude čas…
Je vám 28 let. Přemýšlíte už o založení rodiny?
Přemýšlel jsem, ale v současné době si musím udržet status, který mám. I z tohoto důvodu jsem se rozešel se svojí bývalou přítelkyní, s níž jsem byl téměř pět let. Vím, že bych tím působil bolest jak na jedné, tak na druhé straně, což nechci. Musím být v tomto ohledu sobecký a zaměřený sám na sebe. Ale sním o tom, že jednou budu mít rodinu, někoho, koho budu vnímat jako svoji bohyni a budu jí oddaný.
Co je vaším životním mottem?
Jít, věřit a dokázat.
