V tomto článku se vyhneme pokusům vysvětlit počínání Prigožina a rozborům jeho vztahů s ministrem obrany Sergejem Šojguem a prezidentem Vladimirem Putinem. To jsou záležitosti, které lze těžko stručně vysvětlit.
Pokusme se zjistit, jaké objektivní závěry lze z pokusu o puč vyvodit.
Tak za prvé, v Rusku neexistuje politická opozice. Anebo existuje, ale je rozhádaná nebo se bojí jakkoli oslovovat veřejnost. Prigožinova operace byla skvělou příležitostí ozvat se, popsat situaci v Rusku a nabídnout nové řešení. Neudělal to nikdo. Jediný hlas, který zazněl, patřil bývalému vlastníku Jukosu Michailovi Chodorkovskému. Muž, který si ve vězení odseděl 10 let za hospodářské trestné činy (sám své tresty označuje za politicky motivované) vyjádřil podporu Prigožinovi.
V Rusku není politická síla svrhnout diktátora. Pokud v budoucnu zazní nějaký další protest, půjde o nespokojené jednotlivce. Nebo možná znovu udeří vojenská síla.
Prigožin ukázal, že opravdu není problém obsadit v Rusku několik milionových měst. Samozřejmě s tichou podporou jejich občanů. V Rostově byl „Putinův šéfkuchař“ nadšeně v sobotu 24. června vítán.
Wagnerovci se teď zřejmě nějaký čas ozývat nebudou. Ale mohou povstat další nezávislé armádní složky. Není tajemstvím, že soukromou armádu tvoří Gazprom. Mocná firma sice zatím vyjadřuje prezidentovi sympatie, ale Putin už učinil několik rozhodnutí, která měla závažné důsledky pro podnikání Gazpromu. Takže možná i v tomto klíčovém subjektu ruské ekonomiky budou nějací nepřátelé…
Zajímavý je také případ Ramzana Kadyrova. Čečenský vůdce platí za vazala Putina. Zároveň ale minimálně v minulosti byl velkým přítelem Prigožina. Sobotní události Kadyrova zjevně přiměly k hlubokému zamyšlení. Až do oběda totiž nevydal na sociálních sítích hlásku. Nakonec přece jen podpořil Putina.
Další zajímavou skutečností je to, že Putina definitivně opouštějí jeho někdejší spojenci. Zůstal mu už jen běloruský vůdce Lukašenko, který posloužil coby vyjednavač mezi ruským prezidentem a enfant terrible Prigožinem. Lukašenko ale nebyl první, komu Putin telefonoval, aby vyjednal dohodu. Tím prvním byl kazašský prezident Tokaev. Proč? Snad Putin chtěl pro změnu vyzkoušet někoho jiného než stokrát provařeného Lukašenka. Snad měl pocit, že by Prigožin měl vůči servilnímu běloruskému vůdci výhrady, takže to chtělo někoho více „neutrálního“. Ale Tokaev, který v roce 2022 vděčil Putinovi za vojenský zásah do země (který jej udržel u moci), se tentokrát k vůdci obrátil zády. Nejmocnější muž Kazachstánu prohlásil, že to, co se v Rusku odehrává, je vnitřní záležitostí Ruska, do kterého Astana nebude zasahovat.
Rusku tedy aktuálně nezbývá nikdo jiný než Bělorusko a pár afrických států. A ještě také Severní Korea, která jediná vydala v sobotu oficiální prohlášení na podporu dlouholetého vůdce největší země planety.
Zdroj: pickey.cz
