Braňo, jaké tři věci se vám vybaví, když řeknu Survivor Česko & Slovensko?
Určitě castingy, které jsme absolvovali. Pod pojmem Survivor mě napadne také vytrvalost, bojovnost a nevzdávání se a jak říkal Ondra (moderátor Ondřej Novotný, pozn. red.) – přežít, přelstít a přehrát.
Co bylo na celém pobytu na ostrově vůbec nejtěžší?
Pro mě nebyl nejtěžší hlad, ale psychické sáhnutí na dno bylo u mě například v tom, že jsem označoval lidi, které jsem měl rád. Samozřejmě tam bylo také to, že jsem byl ze začátku kapitánem a těch kapitánských soubojů s Tomášem jsem měl strašně moc a velmi těžce jsem snášel, že já jako trenér, který je v kuse namotivován a stále jsem se motivoval každý večer a říkal si: „Braňo, zítra to zvládneš,“ jsem prohrával. Bylo to pro mě dost psychicky vyčerpávající. To, že jsem nejedl, mě tak oslabilo, že jsem nad tím Tomášem nedokázal vyhrávat. Časem jsme se s Tomášem z našeho kmene prohodili a byl tedy Tomáš proti Tomovi. Už to bylo úplně jiné a přestal jsem to tolik vnímat. Od téhle chvíle pro mě bylo nejtěžší právě označování lidí, které mám rád.
Zopakoval byste si účast v soutěži, kdybyste věděl, co to všechno obnáší?
S odstupem času to vidím tak, že bych do soutěže šel znovu. Dnes to tak cítím. Věděl bych přesně, co mě čeká, a hlavně já jsem šel do soutěže s tím, že jsem měl předtím čtyři měsíce zápal plic a byl jsem nemocný. Tentokrát by to tedy bylo úplně jiné, protože jsem zdravý. Už jsem v pohodě a začal jsem i cvičit.
V soutěži jste strávil 64 dní a dostal se tak do TOP 5. Díky čemu myslíte, že se vám podařilo? Co bylo vaší nejsilnější stránkou?
Mojí nejsilnější stránkou byla určitě upřímnost. To, jaký jsem byl, že jsem si na nic nehrál. Nemohl jsem, pokud jsem nevyhrál imunitu, dělat nějakého žraloka, o kterém mluvila Chili. Pro mě bylo nejlepší taktikou být sám sebou, komu dám slovo, tak to dodržet a být konzistentní, protože na ostrově nikdo nemohl věřit nikomu, ale zároveň se ti lidé mohli v tomhle na mě vždy spolehnout. To bylo svým způsobem takové vzácné, že věděli, co ode mě můžou čekat.
A naopak vaše slabina? Co vám nakonec zlomilo vaz, že jste se nedostal až do úplného finále?
Nedokázal jsem vyhrávat individuální imunity. Kdybych dokázal vyhrávat imunity, tak je to úplně jiné. Já jsem měl od začátku, jak i Ondra hovořil, smůlu. Měl jsem smůlu na soutěže. S Vláďou jsme si o tom povídali a on mi říkal: „Víš co, já jsem od určitého momentu zjistil, že mi ty hry jdou, že v nich mám štěstí.“ Já jsem naopak zjistil, že mně nejdou. Například jsem hodil míček s tím, že ho hodím do koše a on přešel po obruči a nepadl. A mně se takové věci stávaly často. Bylo to o náhodě a štěstí a já jsem měl smůlu. Ale právě to bylo na tom to krásné, protože jsem šel do soutěže s tím motivovat lidi a dokázat, že i když se vám nedaří, tak se můžete dostat strašně daleko a přesně to se mi povedlo. Nedařilo se mi, ale tím, jaký jsem byl, jsem se dostal až do té top pětky. Nikdo by přitom nepředpokládal, že se tam dostanu.
S kým jste si v soutěži nejvíce rozuměl, a s kým naopak nejméně?
Hodně jsem si rozuměl s Nikol. Bavilo mě na ní, že je všestranná a má velké spektrum vědomostí, takže se s ní dá povídat o všem. A hlavně má svůj názor. Dobře se mi povídalo taky s Vláďou. Bavili jsme se neustále o filmech, hudbě a o všem možném. Někdy jsem měl pocit, jako bychom spolu vyrůstali (smích). Nejméně jsem si rozuměl asi s Adamem. Neustále něco vyprávěl a občas už jsem toho měl plné zuby. Ticho na ostrově bylo někdy k nezaplacení.
Lidé hodně diskutovali o tom, jaké poznámky k vám měla Nikola Čechová na jedné z kmenových rad. Konkrétně mám na mysli to, když řekla, že vítězem nebudete a také, že „blbě kecáte.“ Už jste si to mezi sebou vyříkali?
Ano, ona se mi omluvila, že to tak nemyslela. Některá její vyjádření jsou tvrdší a říká věci narovinu. Řekla to narovinu i s tím vítězstvím: „Nevyhraješ.“ Ano, neměl jsem šanci, protože oni věděli, jak budou hlasovat a s kým jsem v soutěži, a že kdyby dávali hlas, tak ho dají někomu, kdo vyhrával imunity a čí hra byla o hodně lepší. Řeknu to takhle. Nelíbilo se mi, jak se vyjadřovaly například Chili s Nikol nebo že se Dominika s Veronikou smály, ale já chci být lepší, nechci být jako ony. Nikdy jsem neměl potřebu někoho dehonestovat, urážet a vyprávět o někom, že se vezl. Co pozoruju, hodně diváků v různých skupinách nebo na sociálních sítích si naopak myslí, že se vezli právě ti, co to o mně říkali. Diváci jim nastavili zrcadlo a vrací se jim to. Nikol mám ale rád a všechno, co jsem říkal na ostrově, mám u sebe v srdci schované a nepřetvařoval jsem se. Měl jsem ji rád tehdy a mám ji rád i teď, i přesto všechno, co jsem viděl v televizi.
Který z hráčů by si podle vás výhru nejvíce zasloužil? Klidně vybírejte i z těch, kteří už soutěž opustili, ale hráli podle vás skvělou hru.
Hrozně se mi například líbilo, jak hrál Enrique. Taky jsem si rozuměl s Lukášem. Povahově byli oba s Enriquem super. Samozřejmě taky Tomáš, který byl pro mě největším favoritem do sloučení. Po sloučení už to ale přestal zvládat psychicky. Co se týká dalších soutěžících, určitě Nikol, která měla velmi dobrou sociální hru, je empatická a každý ji tam měl rád, i proto se jí Vláďa chtěl zbavit. Pak taky Johy, Vláďa, Xénka… Xénka byla brutální, co se týká sportu, podávala neskutečné výkony.
Braňo, co byla první věc, kterou jste udělal, když jste se vrátil z ostrova domů?
Objal jsem svoji mámu. Byl jsem strašně rád, že ji konečně vidím. Co se týká jídla, tak vlastně tím, že jsem byl v porotě, když jsem vypadl, tak tam jsem se najedl dost, a i ty chutě na sladké jsem si splnil.
Víte, kolik kilogramů jste na ostrově shodil?
Budu dávat porovnávací fotku, ale tipuju, že okolo 20 kilo. Ta změna byla enormní a až teď, po více než měsíci, jsem se dostal na váhu, kterou jsem měl na začátku. Je to neskutečný. Většina soutěžících tu váhu nabrala ještě když seděla v porotě, ale já až nyní. Změna na těch fotkách bude neskutečná.
Už zase poctivě nabíráte svalovou hmotu a jste ve fitku jako doma?
Upřímně vám řeknu, že do Survivoru jsem byl takový, že i když jsem byl nemocný, tak jsem se snažil hlídat si váhu a zdravě se stravovat. Všechno jsem si vážil a sladké jsem si ani pořádně nedával. Teď, když jsem přišel domů, tak si užívám života. Na ostrově jsem si slíbil, že si hodně věcí dopřeju, takže jsem si začal užívat zase takovým stylem, že si večer dávám Salko, normálně tu velkou konzervu, a dokonce jsem došel do stádia, že už jsem měl chuť na dvě. To jsem si řekl, že stačí a ode dneška začínám přeměnu, co se týká stravy a těchto věcí. Přestávám se sladkým, a kromě toho cvičím, ale víme, že 70 % je strava, takže to i tak vypadá.
Působíte jako fitness trenér. Získal jste díky účasti v Survivoru více klientů? Ozývají se vám lidé, abyste jim poradil se cvičením nebo jídelníčkem?
Stravovacích plánů mám hodně. Survivor ale není na Slovensku až tak populární, takže málokdo ví o někom ze Survivoru. Z České republiky se mi ozývá hodně lidí, ale samozřejmě nežiju v Čechách, takže osobní tréninky nedělám. O stravovací plány je však velký zájem.
Stěhování do Prahy neplánujete?
Plánuju něco takového, protože se mi to hrozně líbí. Chodíme po různých akcích nebo teď FITNESS Expo, na majálesy… a dvě hodiny se s námi fotí lidé. Byl jsem v Ostravě a tam mě všichni poznávali. Připadal jsem si, jak kdybych byl s každým kamarád a všichni se se mnou chtěli vyfotit, dokonce i policajti (smích). Je to úplně neskutečné a je třeba té popularity využít. Přemýšlím tedy, že se přestěhuju asi do Prahy nebo do České republiky. Ještě nevím, kdy přesně, ale mám to v plánu.
Podle některých lidí připomínáte amerického herce Vina Diesela. Vidíte vy sám podobu?
To mi asi posledních 15 let stále někdo říká (smích). Ano, určitě, ale já říkám, že jsem krásnější (smích).
Jak to máte nyní s fanynkami? Chodí vám pozvánky na rande? Jaká nejoriginálnější zpráva vám zatím přišla?
Tak to vám radši neřeknu, co všechno mi chodí (smích), ale je to zajímavé. Nemám si na co stěžovat, ale víc neprozradím. Radši v tomto zůstanu gentleman.
