Balut (kachní či kuřecí embryo)
Vajíčka pravděpodobně jíte jako na běžícím páse, ale co takový balut, neboli kachní a kuřecí embryo? Balut je asijskou specialitou, zejména pak na Filipínách, v Kambodži a Číně. Jedná se o vejce uvařené ve vodě, ve kterém se přibližně dva týdny předtím nechal vyvíjet zárodek. Součástí této „laskominy“ tak bývají takřka vždy i oči, zobáček nebo pařátky.
Smažená tarantule
Arachnobici ať následující řádky raději přeskočí. Smažená tarantule je kambodžskou a thajskou specialitou, kterou neváhají ochutnat i turisté z celého světa. Tarantule se nejčastěji smaží v oleji s česnekem a následně máčí ve šťávě ze zeleného citronu a v pepřové omáčce, nebo se nejprve obalí v česneku, cukru a soli a následně se připravují ve woku. Pojídají se celé, i když místní dávají přednost hlavě a hřbetu.
Zdroj: Shutterstock
Psí polévka bosintang
Zatímco ve většině zemí platí, že pes je nejlepším přítelem člověka, v Koreji ho vidí raději na talíři. Psí vývar bosintang, v Severní Koreji pak nazývaný dangogiguk, patří k tradičním tamním pokrmům a dokonce se o něm tvrdí, že zvyšuje mužnost. Připravuje se z psího masa, zeleniny, hlavně zelené cibulky, lístů perily křovité a pampelišek a koření.
Casu marzu: Shnilý sýr s larvami mušek
Pro jeden z nejšílenějších pokrmů na světě nemusíme chodit zas tak daleko. Shnilý sýr s larvami mušek Casu marzu je totiž specialitou italské Sardinie. Sýr je záměrně infikován larvami sýrohlodky drobné a následně se pojídá ve vysokém stadiu rozkladu a s živými larvami. Ty mohou vyskočit až do výšky 15 cm, a proto se strávníkům doporučuje zavírat při jeho konzumaci oči.
Zdroj: Shutterstock
Živá chobotnice sannakji
V Jižní Koreji a Japonsku je oblíbenou a trošku riskantní gastronomickou disciplínou pojídání pohybujících se chobotniček. Chobotnička se většinou namotá na hůlky, namočí v sezamovém oleji a poté vloží do úst. Nezřídka ale nějaké to chapadlo vyklouzne ven z pusy a přisaje se na tvář, nebo v horším případě uvázne v krku a jedlíkovi hrozí zadušení. Doporučuje se proto chobotnici nakrájet na co nejmenší kousky, které přesto zůstávají stále v pohybu a doslova tančí na talíři.
Polévka z čerstvé krve tiết canh
Polévka z čerstvé zvířecí krve, vařeného masa (nejčastěji kachního či vepřového), vnitřností a směsi koření je vietnamskou specialitou. Příprava pokrmu není příliš humánní. Zvíře se nechá během přípravy pokrmu vykrvit, což pro něj může představovat, ujme-li se přípravy amatér, dlouhý a bolestivý proces umírání. Čerstvě odebraná krev se shromáždí do misky, a aby se zabránilo předčasnému srážení krve, přidá se do ní rybí omáčka, jež má protikoagulační účinky. Polévka se nejčastěji podává s drcenými arašídy a nasekanými bylinkami jako je vietnamský koriandr či máta. Jak správně tušíte, o žádný ultra zdravý pokrm se nejedná. Vzhledem k hygienickým podmínkám není kontaminace polévky bakteriemi, viry a parazity nijak neobvyklá. Důsledkem konzumace tak může být nákaza streptokokovou bakterií, septický šok nebo meningitida.
Zdroj: Shutterstock
Losí nos v aspiku
Obyvatelům Aljašky a nejsevernějších oblastí Kanady není losí maso cizí. Pojídají ho ve formě steaků, klobás nebo třeba na pizze. Opravdovou specialitou je pak losí nos v aspiku. A jak se takový losí nos připravuje? Kuchař musí před vařením odstranit srst (stáhnutím po uvaření či opalováním nad ohněm), nos nakrájet a podusit ho s cibulí, česnekem a řadou dalších koření. Do směsi může přidat také losí uši či rty. Jakmile směs vychladne, vloží ji kuchař do formy, zalije vývarem a vloží do lednice, aby vývar mohl ztuhnout. Finální pokrm se následně krájí na plátky.
Rybí mlíčí širako
Na rybím spermatu z tresky, případně i z lososa či ryby fugu si pochutnávají Japonci. Širako je místní delikatesou, která se podává s rýží a vyznačuje se jemnou chutí. Na první pohled nepůsobí zrovna vábně a v syrovém stavu připomíná spíše mozek. I tak jej ale neváhají Japonci v syrovém stavu pojídat. Širako se dá také prudce osmažit na pánvi na másle. A proč se těší takové oblibě? Podle Japonců je plné proteinů, vitamínu B a navíc zpomaluje stárnutí.
Zdroj: Shutterstock
Hadí víno
Hadí víno či pálenku popíjejí v jihovýchodní Asii, zejména v Číně a Vietnamu. Vyrábí se ponořením jedovatých hadů do rýžového vína nebo obilného alkoholu, často i s dalšími jedovatými zvířaty jako štíři nebo stonožky. Láhev se pak hermeticky uzavře a nechá se louhovat až tři měsíce na slunci. Díky etanolu se jed denaturuje a stane se neškodným. Asiaté připisují hadímu vínu léčivé účinky, mimo jiné věří, že upravuje trávení, pomáhá udržet správnou hladinu cholesterolu, zdravé srdce a imunitu či dokáže pomoct při vypadávání vlasů a vyléčit mužskou impotenci. Dovoz této suroviny je ve většině zemí zakázán.
Pečené morče
Prvním domácím mazlíčkem řady dětí bývá často křeček, zakrslý králíček nebo morče. Právě poslední jmenovaný hlodavec má ale úplně jinou funkci v Jižní Americe, zejména pak v Peru, Ekvádoru, Bolívii či severní Argentině. Nejedná se však o domácí morčata, nýbrž jejich přímé předky – morčata divoká.
Zdroj: Shutterstock
Mezi další zvláštní pochoutky patří například oko tuňáka, ovčí hlavy, žabí stehýnka, smažené kuřecí pařátky, ovčí vnitřnosti vařené v žaludku zvířete, stoleté vejce nebo želví polévka.
Který z pokrmů byste nikdy nepozřeli? Nebo se řídíte heslem, že vyzkoušet se má v životě vše? Dejte nám vědět do komentářů!
Zdroje dat:
Atlas Obscura, Insider, National geographic Česko, EpochaPlus, Lidovky.cz, Cesty s chutí, extraStory.cz
