Mohla byste na úvod představit, co je Skutečný dárek?
Skutečný dárek je projekt Člověka v tísni, díky kterému mohou lidé na Vánoce, ale i v průběhu celého roku, darovat certifikát na pomoc v Česku i zahraničí. Pomoc je rozdělená do pěti kategorií: pitná voda, obživa, zdraví, vzdělání v zahraničí a vzdělání v ČR. Dohromady máme kolem třiceti Skutečných dárků. Člověk například koupí certifikát na kozu a buď svým jménem podpoří někoho, komu právě koza pomůže, nebo certifikát daruje někomu jinému a potřebné podpoří jeho jménem. Co se týče předávání konkrétních dárků, fungujeme na principu projektové pomoci. Když člověk dostane třeba kozu, která má za rok dva kůzle, tak to kůzle pošle další rodině nebo farmáři. Lidé jsou pak motivovaní, aby s pomocí hospodařili. Jde nám o to, aby na tom po roce nebyli stejně jako před naší pomocí.
Přizpůsobujete Skutečné dárky každý rok aktuálním potřebám v těch cílových zemích?
Ano, vždycky na přelomu srpna a září oslovujeme naše kolegy a kolegyně z misí v zahraničí i v Česku. Ptáme se jich, zda mají za prvé nápad na samotný certifikát, ale hlavně na potřeby dané mise. Podle toho potom každý rok vytvoříme dva tři nové certifikáty. A některé zase zrušíme, aby se nehromadily. Letos jsme rozšířili hlavně české projekty, například projekt Anděl strážný a Zůstaň ve škole. Oba jsou zaměřené na podporu doučování, protože na to nám stále schází prostředky a potřeby jsou čím dál tím větší, protože dětí, které potřebují podporu, je po pandemii mnohem více.
Některé dárky na první pohled působí velmi levně. Třeba dvacet kuřat za 250kč, nebo dárek Nauč učitele učit za 450kč. Jak je to možné?
Ceny určujeme podle toho, kde se konkrétní zvířata či věci nakupují, nebo workshopy zprostředkovávají. My vlastně zprůměrujeme ceny v rozvojových zemích, kde poskytujeme pomoc. A tam jsou ceny úplně někde jinde než v České republice, to se nedá vůbec porovnávat. Všechno je mnohonásobně levnější. Zároveň když člověk koupí certifikát Nauč učitele učit, tak nepomáhá jednomu danému učiteli. Mnoho lidí totiž nakoupí stejný Skutečný dárek a nám tím vznikne balík peněz, se kterým pracujeme podle potřeb různých misí. Pokud ten nestačí, tak ho doplňujeme z jiných sbírek Člověka v tísni a někdy si samotné mise musejí žádat o granty v místě, kde působí.
Čili když já koupím kozu nebo ovci, tak to nutně neznamená, že konkrétní farmář na Filipínách musí dostat kozu. Vy ale víte, že jsem si koupil dárek v kategorii Obživa a v jejím rámci pracujete s penězi ode mě.
Přesně tak. Nikdy to není tak, že když někdo koupí certifikát na podporu zdraví, tak bychom ty peníze použili jinde. Vždycky to jde do sektoru toho konkrétního Skutečného dárku. Byla by samozřejmě hloupost, aby když si lidé koupí třeba tisíc koz, tak abychom za každou cenu rozdali tisíc koz do vesnice, kde si lidé nemají ani čím obdělat pole. Takže nakupujeme i zemědělské náčiní a podobné věci.
Skutečný dárek funguje už od roku 2009. Když uvedu pár příkladů, tak v roce 2010 jste rozdali 634 koz, zhruba 6500 kuřat, pořídili vybavení do několika škol, sehnali materiál na stavbu několika studní a tak dále. To nevypadá, že byste ten projekt museli nějak náročně rozjíždět odspoda.
Když jsme začínali, byla ta pomoc směřovaná hlavně na distribuci zvířat. Ale postupně se stala více projektovou. Více s lidmi spolupracujeme a hledáme způsoby, jak je dostat z té nejnuznější chudoby. Vkládáme peníze do toho, aby komunity začaly pracovat na něčem společně. Aby ženy mohly vytvořit skupinku a najít obživu například díky šití. Snažíme se je naučit, co mají pěstovat, aby to bylo nutričně výhodné. Předáváme jim hlavně znalosti, aby se v rámci komunity dokázaly zaopatřit do budoucna. V těch nejhorších podmínkách ale stále platí, že automaticky rozdáváme. V místech, kde jsou rodiny vyhladovělé nebo když tam přijde veliké sucho, nebo když to jsou lidé, kteří jsou zasažení válkou. Tam v rámci humanitární pomoci rozdáváme balíčky a zvířata.
Někteří politici nejen u nás se snaží diskreditovat neziskové organizace. Daří se jim to? Pomáhají Češi rádi?
Pomáhají velmi rádi. Třeba v kombinaci s uprchlickou krizí před pár lety by se mohlo zdát, že lidé neziskovkám nedůvěřují. Ale z průzkumů Člověka v tísni i na základě počtu dárců je patrné, že lidé jsou opravdu solidární. Ti, kteří hovoří negativně, jsou často jen víc vidět. Solidarita se ukázala během posledních dvou let, kdy se lidé aktivizovali během pandemie koronaviru nebo po tornádu na Moravě. Jakmile nastane akutní situace, jako například výbuch v Libanonu, Češi jsou extrémně solidární.
Takže se nedá říct, že by pandemie Čechy nějakým způsobem otupila, že by se zakuklili do Česka, řekli si, my toho máme doma dost, tak do zahraničí nebudeme posílat žádné zdroje?
Část lidí to tak určitě má – a to je v pořádku, protože problémů se v tomto roce objevilo mnoho, ať už jde o energetickou krizi, dluhy a exekuce nebo situaci dětí, které bylo třeba doučovat během lockdownů. Ale na druhou stranu je zde část lidí, kteří to vnímají tak, že v Česku máme finance a prostředky se o sebe postarat, zatímco v nejchudších zemích to tak není. A naopak nechtějí směřovat své dary do Česka, ale do těch zemí, které jsou na tom špatně.
Jaké máte zpětné vazby na Skutečné dárky? Dělá lidem radost, když dostanou certifikát, že obdarovali někoho na druhém konci světa?
Je to různé. Někteří kupují Skutečné dárky pravidelně a mají doma sbírku, každý rok čekají, co nového vytvoříme nebo třeba nakupují kozy do sbírky. Ale zhruba 50 % dárců a obdarovaných se o Skutečném dárku dozví nově. A občas nám lidé říkají: „Ale prosím vás, nepřivezete nám ten záchod na zahradu? My to nemáme kam dát,“ nebo: „Ta kuřata jim tam doufám přivezete vy, nebudu je já muset předávat dál?“ Tak to jsou takové vtipné momenty. Samozřejmě ne každý je úplně nadšený, že dostane Skutečný dárek, raději by dostal kosmetiku. Ale většinově je to přijímané hezky. Třeba celé třídy základních škol se složí na nějaký dárek a pak na našem webu sledují příběhy. Školy to berou jako vzdělávací program.
Jaký je váš nejoblíbenější Skutečný dárek?
Jako jeden z nejhezčích projektů mi přijde podpora žen a dívek v zahraničí. Máme projekty například v Etiopii nebo Nepálu, kde často dochází k šikaně dívek během jejich menstruace. Jako Skutečný dárek nabízíme třeba i vložku. V Etiopii se nám hodně osvědčilo, že podpora je často smysluplnější u dívek. Muži tam často bývají nezodpovědní. V Etiopii je hodně rozšířený žvýkací tabák, za který muži utrácejí peníze, a to rodině nic nepřináší. V tom jsou ženy mnohem konstruktivnější a rodinu zaopatřují. A jak nám občas někdo vytýká, že bychom v Africe měli rozdávat raději kondomy, tak o tom to absolutně není…
Myslíte kvůli prevenci pohlavních nemocí?
To ne, chceme prostě aby ty ženy neměly tolik dětí, když jsou chudé. My si to neumíme představit, ale ještě před sto lety bylo i u nás normální, že měli lidé pět i více dětí. Zaprvé byla velká úmrtnost a zadruhé ženy nebyly vzdělané, takže jejich hlavním posláním a náplní života byli potomci. Děti byly zároveň zaopatřením do budoucna. V Etiopii je pořád ještě samozřejmé, že děti fungují jako pracovní síla, chodí pro vodu, pomáhají v domácnosti a na poli. Proto je důležité podporovat ve vzdělání zejména i dívky, mohou pak pracovat a nejsou jen majetkem muže. Nejde o to, aby byly všechny ve vládě nebo vysokoškolsky vzdělané. Ale aby uměly číst a psát, byly základně finančně gramotné a věděly, co podepisují.
