Cílem politiky je prosadit návrhy, nikoli mít dobré skóre v průzkumech veřejného mínění, říká Ivan Bartoš

Pane Bartoši, co vás přimělo dát se na dráhu politika?

Vždy jsem byl aktivní v oblasti občanské společnosti. Brzy jsem si tak začal všímat, že ne všechno v naší zemi funguje, jak má. A že to samozřejmě nejvíc odnášejí obyčejní lidé. Příkladem je naše ekonomika, do určité míry stále fungujeme spíš jako montovna, což se odráží třeba na nízkých platech. V 70. letech došlo ke změně společnosti z industriální na informační. Největší komoditou se stala informace a znalost, jak tyto informace použít. Touto transformací řada zemí úspěšně prošla, ale Česká republika jí stále prochází. Našim vládám se příliš nedaří ten přerod dokončit, což bych rád změnil. Stejně tak považuji za enormně důležité vzdělávání, kde je bohužel v kvalitě stále velký rozdíl mezi regiony a mnoho dětí ze systému vypadává. Vzdělanost je přitom zásadní pilíř toho, aby byla zachována demokracie a svoboda, což je podstatné pro zmíněnou transformaci ekonomiky. Pokud tedy vidíte, že má vaše země velký potenciál, ale z řady důvodů není využíván, co s tím uděláte? Jednou z možností je pouze přihlížet a to každého aktivního člověka ubíjí, jelikož nechcete, aby o vašem životě autoritativně rozhodovali lidé, kteří si řady zásadních hodnot neváží. Další možností je do politiky vstoupit. Jsem rád za to, že je tato cesta otevřená a my – jakožto Piráti – jsme dokázali, že je možné dostat se z nuly na celoevropský rozměr. Doufám, že nám to ještě mnoho let vydrží…

Nyní jste předsedou Pirátské strany, čemu jste se věnoval před vstupem do politiky?

Profesionálním politikem jsem od chvíle zvolení do Poslanecké sněmovny. Vystudoval jsem knihovnictví a filozofii, mám doktorát z informační vědy. Tenkrát se mi podařilo skloubit práci se studiem, k tomu se pak přidala ve volném čase i politika. Dělal jsem architekturu databázových systémů pro nadnárodní firmy. Úsměvné je, že tehdy jsem měl vyšší příjmy než jako poslanec Parlamentu. V mém oboru to je však běžné. Když někdo tvrdí, že jsem si do politiky přišel nahrabat, rád mu odpovím, že jsem dříve dělal výrazně méně náročnou a lépe placenou práci. Takže profesní zkušenosti mám i v oblasti IT, ale jak říkám, spíše na úrovni architektury databázových systémů. Proto si dovoluji být občas velmi kritický k vládním IT projektům.

Na co jste hrdý v rámci vaší politické kariéry, co považujete za úspěch?

Největší radost mám, když vidím, že naplňujeme cíle, jež jsme si stanovili a že to lidem v reálném životě skutečně pomůže. Skvělý pocit také je, když někdo řekne, že nám nevěřil, ale že jsme ho příjemně překvapili. Politika je prostředek změny, je důležité v této každodenní zkoušce obstát. Chtěl bych do politiky tu změnu přinášet co nejvíc, ale je to běh na dlouhou trať. Úspěchy se skládají spíš z drobných věcí, až za řadu let se vám podaří sestavit větší celek. Je to tedy hodně o trpělivosti a mravenčím úsilí. A v osobním životě považuji za největší úspěch a štěstí, že jsem poznal svoji manželku. (smích)

Je naopak něco, co považujete za prohru a udělal byste jinak?

Určitě existují jistá dílčí rozhodnutí, která nebyla příliš chytrá. Avšak v danou chvíli to rozhodnutí obvykle uděláte na základě informací, jež zrovna máte. Nemůžete vždy odhadnout, že to bude slepá ulička. O tom je život, důležité je, aby se z chyb člověk poučil. Nicméně v politické rovině mě nenapadá nic, čeho bych musel litovat, nemám zlé sny, protože k věcem přistupujeme zodpovědně.

Splnila česká politická scéna vaše očekávání? V kladném i záporném slova smyslu.

Nežil jsem v žádné iluzi. Přesto mě překvapilo, že některé politické strany odvádějí té faktické práce řádově méně, než je prezentováno v mediálním prostoru. Ale já se starám především o Pirátskou stranu. Neděláme věci jenom jako. Co navrhujeme, máme odpracované a skutečně to chceme prosadit. Nejhorší rozčarování v politice je, když vidím, jak někteří politici prosazují něco jen na oko, řeší svoje PR či ego víc než reálnou práci. Není nic horšího, než dělat nejchytřejšího a posléze se ukáže, že jste neměl pravdu. Důvěra v politiku je v České republice výrazně nízká, proto by se měl správný politik těchto momentů vyvarovat. Pokud si je naopak něčím naprosto jistý a má to reálně podložené, nesmí se bát toho, že to třeba v dané chvíli nebude populární rozhodnutí.

Pohled do soukromí

Jak působení v politice ovlivňuje váš osobní život?

Poctivá politika je těžká práce s přesahem do soukromého a rodinného života. O tom žádná. Nepociťuji významný rozdíl, protože má manželka je také politička. Nástup do Sněmovny byl pro moji ženu takový impuls k tomu, aby kandidovala do zastupitelstva Prahy 2. Každopádně se o politice často bavíme. Přes týden hodně pracuji, navíc i o víkendu mívám povinnosti. Kromě patnáctileté dcery máme devítiměsíčního syna a rád bych s ním trávil více času. Naši stranu budovali lidé, již se roky znají, takže jsme přátelé. Jsme jediní, kteří mají týmovou supervizi. Pokud se objeví nějaké sváry, sedneme si a bavíme se jen o životě, politiku necháme na chvíli stranou. To je strašně důležité, protože když to děláte poctivě, osobní vyhoření klepe na dveře. Musíte hlídat, aby měl tým energii, jelikož té práce je hodně.

Shodnete se s manželkou v rámci politiky?

Naše pozice ve straně jsou různé, ale je to tím, že moje žena je členkou Republikového výboru Pirátů a já jsem zase člen předsednictva. Stane se, že s našimi rozhodnutími nesouhlasí, ale nehádáme se. Díky ní jsem pochopil mnoho věcí v životě, pomohl mi i její vhled, ať už z ženské či jiné pozice. Je to velice rozumná žena.

Máte časově a stresově velmi náročnou práci, čím se nejlépe odreagujete?

Pravidelně si večer čtu knihu. Jasně si řeknu, že od teď už nezvedám telefon. Snažím se chodit spát před dvanáctou, poslední roky se také držím v kondici cvičením a během. Je důležité si například uvědomit, že když se vám kalendář začíná plnit třemi schůzkami ve stejný čas, je potřeba něco změnit. Klíčové je vyhradit si čas na odpočinek a spánek. Problémem je, že jsou ve vládě lidé, kteří spí čtyři hodiny denně a unavení pak řídí stát. Myslím, že to není dobře.

Co rád čtete?

K Vánocům jsem dostal třetí díl postapokalyptického románu Metro 2033, který popisuje život přeživších v moskevském metru po skončení jaderné války. Při procházce s kočárkem poslouchám audioknihy, objevil jsem Simona Scarrowa, jenž publikuje ságu z prostředí římských legií. Občas čtu i knihy politické a filozofické. Jedna z mých velmi oblíbených je Moje cesta od Tonyho Blaira. Lze ji však sehnat pouze v antikvariátu. Jsou to skvěle napsané memoáry, které ukazují, jak těžké je dělat politiku a podstatné je mít věci připravené, aby se daly zrealizovat.

Život v pandemii

Již déle než rok se celý svět potýká s pandemií koronaviru. Denně slýchám, že lidem schází to pověstné světlo na konci tunelu…

Nemám rád tato klišé – světlo na konci tunelu. Abychom vydrželi ještě tři týdny, to slýcháme od vlády neustále. Dá se očekávat, že pokud v září bude proočkován dostatečný počet lidí, pandemie se dostane do určité míry pod kontrolu. Nelze ale zapomínat ani na rizika mutací a dalších obdobných hrozeb v budoucnu, na které chceme být dobře připravení a neopakovat scénář této vlády. Ta totiž bohužel neoddiskutovatelně selhala. Co se týče řízení společnosti, existují čtyři závažné hrozby. První je energetická situace typu blackoutu, druhá je kybernetický útok, třetí sucho či povodně a poslední je pandemie. Na tyto čtyři věci musí být společnost připravena, ať už dnes, za rok či za pět let. Až se nám virus podaří dostat více pod kontrolu, musí fungovat chytrá karanténa a trasování. Líbí se mi, jak to mají nastavené v Dubaji, kde masivně testují pomocí PCR testů. Tím pádem se nemůže stát, že se šíření komunitně rozjede. Doufám, že to pro nás bude ponaučení.

Situace ohledně koronaviru je dlouhodobě velmi složitá, na vás jakožto na jednoho z nejvyšších politických činitelů je vyvíjen obrovský tlak. Nastala někdy v tomto období chvíle, kdy jste zvažoval rezignaci?

Myslíte kvůli pandemii? Ne, o tom jsem neuvažoval. Pandemie působí negativně na všechny, už samotný fakt zakrytých úst je velký nápor na psychiku. Je však pravda, že po vzniku koalice jsou na mě kladeny vyšší a vyšší energetické nároky, musím mluvit k více lidem, lépe to prezentovat. Také mi stále narůstá agenda, ale já se s tím umím porvat.

Na co se těšíte, až toto období pomine?

Mám starší rodiče a chybí mi vzájemný kontakt. Rád bych jel na výlet, třeba na Loket. Schází mi také možnost jít ven a setkávat se s lidmi. Covid se mě sice dotkl, ale nikoho jsme v rodině neztratili, což nemohu říci o svých známých. Manželka je na mateřské a já jsem poslanec, takže jsme necítili ani přímý ekonomický zásah. Jenže to nemohu konstatovat o lidech, kteří své firmy budovali od 90. let a během prvního lockdownu museli jít pracovat jako kurýři, neboť bylo nepřímo zakázáno podnikat. Vláda selhává v kompenzaci celého českého maloobchodu, neřešilo se navázání na tržby a obraty, což je horší než samotný zákaz podnikání. Existenční krize představuje i velký nápor na psychiku lidí. Boj s covidem platíme nejen ze státního rozpočtu, ale platí ho i občané ze svých kapes. Jistou daní je také zmíněné psychické vyčerpání.

Myslíte si, že bude svět ještě někdy stejný, jak jsme ho znali před rokem 2020?

Nebude, svět se mění a my musíme s ním. Například vzdělávací systém se značně, a to vzhledem k distanční výuce, transformoval. Také nechci, aby se roušky nosily do nekonečna, ale lidé by mohli být po této zkušenosti třeba více ohleduplní. Například při chřipce si vzít roušku, aby nedošlo k nákaze ostatních, jelikož v MHD je velké riziko přenosu kapénkové infekce. Myslet si však, že teď rozvolníme a konečně bude dobře, to není podle mě jen naivita, ale čirá hloupost. Je před námi velký kus práce, abychom se z krize dostali a zemi posunuli dál.

Jaká opatření vy osobně preferujete pro následující měsíce?

Už vloni v březnu jsme řešili modely šíření pandemie ve městě za určitých situací – co je a není rizikové. Vláda nikdy na takový způsob řízení pandemie nepřistoupila. Klíčem je maximálně zefektivnit systém očkování, avšak vakcinace musí zůstat dobrovolná. Dále masivní testování formou PCR testů. Řešením je i trasování, chytrá karanténa a postupné rozvolňování. Pokud je nošení respirátorů funkční, souhlasím s tím, aby se nosily v MHD. Není ale možné, aby v nich lidé byli celý den. Musíme fungovat v preventivním režimu. Život ve městě musíme udělat nepříjemný pro vir, avšak příjemný pro lidi.

Rekapitulace volebního období 2017/2021

Doba je sice turbulentní, ale přesto vás poprosím o rekapitulaci. Co se vám povedlo nebo nepovedlo prosadit v tomto volebním období?

Za celé uplynulé období jsme se snažili být aktivní a v maximální míře naplňovat volební program tak, jak jsme slíbili voličům. Zavedli jsme ošetřovné a kompenzační bonus i pro dohodáře, odklad 3. a 4. vlny EET, stopku diskriminace maloobchodu, testování pro firmy, pandemický zákon, zjednodušení dokládání nároku na příspěvek na bydlení či přídavku na dítě. Zasadili jsme se o levnější změnu telefonního operátora, povedlo se nám zavést valorizaci platů učitelů a navázat je na 130% průměrné mzdy. Zvýšili jsme i měsíční limit pro maminky u rodičovského příspěvku. Povedlo se nám snížit odměny politikům, kteří kumulují funkce a prosadili jsme udělování dotací jen firmám se známými vlastníky, abychom předešli jejich zneužívání. Schválili jsme nominační zákon omezující praxi politických trafik ve státních firmách. Zavedli jsme elektronický stavební deník u veřejných zakázek, aby nedocházelo k únikům peněz daňových poplatníků. Prosadili jsme i digitální ústavu, jež zaručuje občanům právo vyřídit s úřady agendu online. Dále bankovní identitu, díky které lze využít přihlašovací údaje z internetového bankovnictví i pro online přístup ke službám státu. Užitečné jsou také naše digitální technické mapy ČR zjednodušující stavební řízení. V neposlední řadě se nám podařilo ukončit klecový chov slepic a nedůstojnou drezuru divokých šelem v cirkusech. Kvůli odporu jiných stran se nám však nepovedlo zavést zásadní reformu exekucí, která mohla ulevit lidem v krizi a zefektivnit vymáhání pro věřitele.

Jak vám pandemická krize ztížila prosazování vašich politických cílů?

Rozšířila nám priority, na něž je nutné se soustředit. Na jedné straně je třeba rychle přicházet se smysluplnými návrhy, jež by ulevily lidem a firmám, na které těžce dopadla krize. Na základě expertiz i dat předkládat strategie pro co nejefektivnější boj s koronavirem. Na druhé straně není možné pouštět ze zřetele ani naše dlouhodobé vize a cíle, protože koronavirus jednou pomine. Je potřeba mít jasný plán pro to, co nastane poté. Sociální i regionální nerovnosti, nedostupné bydlení, zastaralá státní správa, přebujelá byrokracie, personálně oslabený sociální a zdravotní systém, exekuce — nic z toho nepočká, až se krize přežene. Naopak se v ní tyto problémy, které předchozí vlády přehlížely, naplno odhalily i prohloubily. Je proto nutné mít už nyní efektivní strategii, jak problémy v budoucnu řešit, na čemž společně se Starosty pracujeme.

Volby 2021

Bude váš volební program nějakým způsobem reflektovat současnou situaci? Co považujete za primární v rámci této problematiky?

Česká ekonomika je v útlumu, my ji plánujeme dostat do původního režimu a ideálně posunout ještě dál. Chceme investovat tam, kde bude přidaná hodnota. Jsme země, která kromě vybraných komodit nemá rozvinuté obchodní řetězce. Budeme mít nízké důchody, protože si lidé nevydělají tolik peněz, aby se systém vzchopil. Doba se mění a Česká republika v tomto zaostává. Peníze musí mít vždy investiční charakter a náš cíl je založit nová pracovní místa, obnovit služby a cestovní ruch. Program budeme představovat v průběhu května. V případě výhry bychom ho rádi realizovali již od prvních dnů.

Řešení koronavirové krize se podepsalo na volebních preferencích, co si o tom myslíte?

Byl bych raději, kdyby ANO mělo svých 30%, než aby Česká republika měla 30 tisíc mrtvých. PR vláda Andreje Babiše by si zasloužila padnout. Prohra pana Babiše ale nikdy nesmí být pro stranu konečný cíl, nýbrž jen prostředek, jak moci prosazovat program, který jsme slíbili voličům. Tak se k tomu stavíme. Naše koalice se Starosty má rostoucí trend, za což jsem velmi vděčný a beru to jako závazek. Jsme ve vedení devíti krajů a Prahy, rádi bychom uspěli i dál. Cílem politiky je prosadit návrhy, nikoli mít dobré skóre v průzkumech veřejného mínění. V posledních volebních fázích jsou kampaně vedeny opravdu nechutně, včetně lží. Tak Piráti nikdy jednat nebudou. Až budou hlasy sečteny, je důležité si říci, že jsme udělali vše, co jsme mohli, jednali jsme férově a jdeme dál. Ať už volby dopadnou jakkoliv… Věřím však, že v nich zvítězíme.

V případě, že se stanete premiérem, co uděláte jako první?

Jsme jediná strana, jež zveřejňuje své povolební strategie ještě před volbami – včetně toho, jaké jsou naše preferované resorty a strany, s nimiž bychom spolupracovali. Rád bych například rychle reformoval exekuční systém v České republice, který momentálně řadu dlužníků v podstatě vyřazuje z normálního života, přičemž nepřináší efekt ani pro věřitele. Lidé budou stále padat do exekucí, insolvence ale nic nevyřeší. Občané, kteří mají exekuce, často pracují mimo systém, neboť mají obstavené účty. Neodvádějí tudíž žádné daně. Pokud budou mít perspektivu práce v normálním režimu, stát z toho bude mít příjmy na daních, což může být v řádech miliard korun.

Rekordní deficit státního rozpočtu

Jak se díváte na aktuální schodek státního rozpočtu 500mld. korun?

S naprostým zděšením, hovoří se o rozvratu státních financí – a právem. Vláda Andreje Babiše nepředvedla žádný ekonomický zázrak, nebyly realizovány žádné zákony či návrhy, jež by ekonomice výrazně pomohly. Je třeba na to nahlížet investičním způsobem, zachovat kvalitu služeb, školství a zdravotnictví. Důležitá je i role zahraničních investorů v České republice, čemuž odpovídá stabilita vlády. Měli bychom snižovat saldo. Vysoký dluh znamená vysoké úroky a stabilní ekonomika je důležitá k tomu, abychom si nepůjčovali peníze za ty šílené úroky.

Jak se podle vás tento deficit dotkne budoucích generací?

Vize, že budeme mít vyrovnaný rozpočet, se působením Andreje Babiše postupně rozplynula. Hovoří se o dluzích, jež budou splácet ještě naše děti. Není to neřešitelné, ale musíme si přiznat, že trend, který zde máme, je špatný. Můžeme stabilizovat kurz koruny k euru, aby zde byla nějaká investorská důvěra v systém. Důležitá je kvalita života, efektivní investice a neplýtvat penězi. Je zásadní mít trvale udržitelný rozvoj, do tohoto režimu se musíme dostat, to je ta ambice. Pokud víte, jak nakládat s penězi, vážně není problém mít v danou chvíli deficit, protože se vám to v budoucnu vrátí. Bohužel, to však není případ současné vlády.

Máte nějakou vizi, jak tento státní dluh v následujících letech zredukovat?

Jsem přesvědčen, že problémy České republiky budou naprosto fundamentální. Byl bych rád, kdyby to společně řešili nejen politici, ale také lidé z ekonomického sektoru, nezávislí analytici České národní banky, Národní rozpočtová rada, zástupci státních firem. Musí to být směsice expertů. Národ je solidární, včetně českých podnikatelů. Pokud bude vláda dobrým partnerem, věřím, že máme šanci na změnu. V květnu představíme podrobně svoje návrhy, a to nejen v této oblasti.