Jak hodnotíte současnou situaci v kosmickém průmyslu?
Pomalu, ale jistě se ukazuje, že kosmický průmysl je hlavně v oblasti nových technologií a inovací jedním z tahounů ekonomie. V Evropě jsme stále závislí na státních zakázkách. V Americe to je dnes jinak, formuje se tam soukromý průmysl s vlastními projekty. Americký stát silně podporuje vlastní kosmický průmysl, pokud bych si u Elona Muska koupil například start rakety Falcon pro soukromé účely, který nyní stojí 50–60 milionů dolarů, tak americká vláda platí firmě SpaceX dobrovolně za stejný start až 100 milionů dolarů. To je to, co by si česká vláda měla občas také uvědomit – například pro oblast leteckého a zbrojního průmyslu. Důležitý průmysl musí mít silnou národní podporu, ale u nás se přehnaně dodržují určitá zakázková pravidla, na která se ve světě běžně dívají v jiném světle.
Jak jsme tedy na tom v Česku?
Kosmický průmysl dnes jednoznačně vládní podporu má, doufám, že se to nezmění. Dobrý příklad pro podporu průmyslu je třeba Španělsko, kde vybudovali pomocí EU zdrojů silný kosmický a letecký průmysl a dopravní infrastrukturu. Jedna věc je věda ve vesmíru, druhá je podpora průmyslu a byznysu. Nám se díkybohu podařilo v roce 2008 vstoupit do ESA a od roku 2006 jsme bojovali o kandidaturu přemístění agentury GSA do Prahy. To se povedlo v roce 2012, Praha se tak stala hlavním městem pro evropskou navigaci. Náš boj pokračoval a od tohoto roku se bude díky transformaci GSA na EUSPA provoz všech kosmických EU projektů řídit z Prahy. Transformace agentury přináší nejen nové kompetence, které může využít český průmysl, ale také podstatný nárůst nových zaměstnanců agentury. V covidové době se ukázalo, že kosmický průmysl má velkou výhodou v tom, že se jedná o dlouhodobé objednávky. Vesmírné zakázky vzhledem k dlouhodobému financování nezaznamenaly žádný útlum. Kromě dlouhodobosti je důležitá také přidaná hodnota zakázek. Naši technici jsou špičkoví a jezdí se k nám radit lidé z celé Evropy. Potřebujeme jít dál k systémovým řešením, vyrábět komplexní a inovační produkty.
Evropa má kosmickou agenturu ESA, Amerika zase NASA, je mezi těmito institucemi rivalita?
Ve vesmíru je trochu jiná situace než kdekoliv jinde. Rivalita končí tam, kde se ukáže, že se vzájemně potřebujeme, protože náš cíl je velmi ambiciózní. Mezinárodní spolupráce není jednoduchá a díky tomu, že počet lidí, kteří v kosmických projektech pracují, je omezený, politické napětí ovlivňuje mezinárodní kosmické aktivity poměrně málo. Třeba americká armáda ještě dnes používá ruské raketové motory. Tyto věci jsou tak komplexní, že není možné je dělat odděleně anebo změnit nárazově strategii, to by bylo moc drahé.
Která země je dál – co se týče vesmírných aktivit?
Amerika je dnes, hlavně díky Elonu Muskovi, nejdále. Americkou NASA už dnes přímo nezajímá transport, jelikož je to otázka soukromých firem, jako je SpaceX. V Evropě chceme mít nezávislý přístup do vesmíru, proto máme dvě evropské rakety – Ariane a Vegu. Realizaci finančně náročných projektů nám umožnuje právě ESA. Máme proto například ekologický evropský projekt pro pozorování Země Copernicus, vyspělý a nejmodernější navigační systém Galileo a budujeme vlastní komunikační síť na bázi projektu GovSatCom. EU a její instituce pracují a řídí vše jako úřední aparát za Rakouska-Uherska, proto trvají rozhodující procesy dlouho. V ESA jsme o přechodu z rakety Ariane 5 na model 6 rozhodovali několik let, mezitím se celková situace na trhu podstatně změnila. Elon Musk si ve své SpaceX vše rozhoduje sám, jde do rizika… A výsledky mluví za vše.
Zmiňujete Elona Muska, co si o jeho vesmírných aktivitách myslíte?
Že to dělá velmi dobře. Ukazuje nám možnou cestu, má svůj koncept a jasný cíl. Když to tak vezmu, je to úplný výsměch Evropě, jelikož oni vycházejí ještě dnes ze základů technologií, které byly v Evropě objeveny ještě před válkou. Je to hlavně byznys, ten Američané umějí dělat tak, že se jim to vyplatí. U nás se snažíme zpracovat veškeré analýzy, co a jak by se mohlo stát, ale nakonec je to stejně jinak. Měli bychom najít odvahu rozhodovat, ale zřídka se najde někdo, kdo ji skutečně má.
Velkým tématem bezesporu je i vesmírný odpad okolo Země, máte nějaké řešení?
Existuje dohoda, že satelity, které jsou dnes ve vesmíru, si musejí nechat určitou zásobu paliva, s níž se dostanou nahoru do vyhrazené zóny. Menší z nich by se naopak mohly posunout směrem dolů do atmosféry, kde shoří. Se šrotem, který tam zůstal, se už nedá moc dělat. Jsou sice určité projekty, kdy firmy přemýšlejí o tom, jak by se šrot neboli vesmírná tříšť ze satelitů dala sbírat a případně recyklovat, jelikož ty materiály jsou poměrně drahé. Výhodou je, že tato tříšť je politicky neutrální, takže ohrožuje všechny stejně. Není to naštěstí řízeno lidmi, nýbrž Keplerovými zákony, ale i když je vesmír nekonečně velký, bude do budoucna potřeba určitá koordinace. Pokud by totiž šrotu bylo moc, mohl by se vytvořit kompletní pás okolo Země, který by znemožnil příjem signálu z družic.
Měl jste někdy ambice podívat se do vesmíru?
Ne. Jsou nadšenci do vesmíru a jsou uživatelé. Jako dítě jsem s vesmírem neměl nic společného. Přišlo to až v emigraci, když jsem v Mnichově psal diplomovou práci ve Středisku pro letecké a kosmické aktivity DLR v Oberpfaffenhofenu. Tam jsem se dostal k určitým věcem, které se týkaly kosmických aktivit, a to mi zůstalo po dalších čtyřicet sedm let.
Je známo, že naše planeta je přelidněná. Jedním z možných řešení by mohlo být přesunutí naší civilizace na jinou planetu. Je to vůbec reálné?
Reálné je všechno. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Pokud nenastane výrazná komplikace, během pěti až deseti let bude Elon Musk na Marsu. Je to člověk, který dokáže myslet koncepčně, má fantazii a nebojí se výzev. Je schopen poslat na oběžnou dráhu kolem Měsíce družice, udržovat je v provozu dotankováním a zajistit na Měsíci potřebnou infrastrukturu, která na něm umožní výrobu. Z Měsíce se stane základna, pak už to s dobýváním Marsu půjde rychleji.
V tomto směru jste erudovaná osoba, proto mi nedá se nezeptat. Médii se šíří celá řada konspiračních teorií o mimozemských civilizacích, věříte, že existují?
Pevně věřím, že něco/někdo ve vesmíru, mimo naši civilizaci, existuje. Otázkou je pouze forma. Jistě přijdou nové objevy, vynálezy a nová fyzika. Jedinečnost naší planety dnes těžko můžeme zdůvodnit, byly nalezeny například různé důkazy o tom, že vývojová úroveň lidstva nešla úplně lineárně… Člověk to musí vidět tak, jak to je, proto říkám, že je to možné.
Jste velice činný muž, věnujete se nejen vesmírným aktivitám, ale jste i předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků, navíc vím, že profesionálně fotíte…
V Asociaci budeme letos na podzim slavit dvacáté výročí. Zakládal jsem ji z důvodu, že mi po dlouhém pobytu v Německu bylo jasné, že malé a střední podniky jsou páteří celého hospodářství a mají velký význam pro celou společnost. Nositeli inovace nejsou velké firmy, ale malé firmy, občané, normální lidé. Ti mají nápady, my jim musíme pomoct jejich myšlenky realizovat. Většina českých inovačních firem v kosmickém průmyslu jsou malé a střední podniky, takže spojuji příjemné s užitečným.
Co se týká mého fotografování, začalo to v roce 2009. Měl jsem tehdy špatnou náladu a říkal jsem si, že si musím zase najít koníčka. Náhodou jsem šel kolem obchodu, koupil veškeré vybavení a začal po letech opět fotit. Jsem technik, proto mě lákala hlavně technologická stránka focení, jako možná jeden z prvních u nás jsem se začal zabývat procesem HDR. To jsou fotografie složené z více různě exponovaných fotek, což zajistí navýšení dynamiky výsledné fotografie. Jak jsem řekl, zpočátku mě zajímal hlavně technologický aspekt a experimentování, jenže časem jsem se naučil dívat se na svět jinýma očima a jsem velmi rád, že se to povedlo.
Další fotografie Karla Dobeše naleznete zde: https://kareldobes.youpic.com/portfolio
