Co vás přimělo dát se na dráhu političky?
Byla jsem nespokojená se situací, která v té době panovala. Když jsem do TOP 09 vstoupila, bylo mi dvacet pět let a vždy mě zajímalo, co se kolem mě děje. Chtěla jsem věci sama měnit, podílet se na nich, ne na ně jenom nadávat. Do té doby neexistovala strana, s níž bych souzněla natolik, abych šla do aktivní politiky. Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek mi ale v TOPce byli hodnotově velmi blízcí, což byl první impuls. Dá se říct, že do politiky mě dostal také Jiří Paroubek. Jako mladého člověka mě přímo rozčilovala jeho »rozežraná« politika a uplácení voličů.
Čím jste se zabývala, než jste vstoupila do politiky?
Vystudovala jsem andragogiku a personální řízení na Karlově univerzitě, takže povoláním jsem personalista. Během studia jsem se musela postavit na vlastní nohy, mám totiž další dva sourozence a rodiče si nemohli dovolit mě na vysoké škole podporovat. Nejdřív jsem pracovala v jedné telekomunikační společnosti, kde jsem nakonec zůstala čtyři roky a vystřídala hned několik obchodních pozic. Poté jsem se věnovala přímo svojí profesi v personálních agenturách. Následně jsem dokončila ještě studium ekonomiky a managementu na ČVUT, pak už jsem se vrhla do politiky.
Co považujete za svůj největší úspěch v rámci politické kariéry?
Myslím, že to by měli posoudit spíše lidé okolo vás, nikoli vy sami. Jsem perfekcionistka a s pochvalami šetřím jak u lidí kolem sebe, tak především sama na sobě. Na některé kroky z posledních měsíců ale hrdá jsem. Podařilo se nám třeba vybudovat společnou koalici, kterou ještě před rokem a půl mnoho lidí považovalo za utopii. Je za tím velký kus práce řady lidí a mám velkou radost, že se to povedlo. Protože bez spojení našich sil neuspějeme.
Foto Miloš Schmiedberger
Existuje naopak něco, co považujete za prohru?
Každý máme za sebou i chyby a neúspěchy. Vnímám je spíš jako příležitost k tomu, jak se z nich poučit a neopakovat je. Není totiž nic hloupějšího, než když jeden člověk opakuje ty samé chyby. Určitě by se našly věci, které jsem špatně odhadla, nejčastěji se týkaly lidí. Popíšu to na příkladu z hodně dávné politické minulosti. Když jsem začínala jako radní Prahy 8, věřila jsem úplně špatnému kolegovi, jenž se později vybarvil jako docela zdatný podvodník. Sice jsme se ho zbavili, ale dodneška mě mrzí, že jsem ho neodhalila dřív, než jsme se spálili.
Splnila česká politická scéna vaše očekávání? V kladném i záporném slova smyslu.
Do politiky jsem vstoupila, jako mnoho lidí, s ideály a iluzemi. Bez okolků klidně řeknu, že už jsem velkou část iluzí opravdu ztratila. Avšak podstatné je, aby vám zůstaly ideály. Kdybych měla pocit, že už politiku nedělám pro ideály a hodnoty, které považuji za důležité, byl by to správný okamžik s politikou skončit. Člověk má o politice různé představy, jež nakonec úplně nesedí, to je běžné. Lidé si myslí, že se v ní pohybuje řada různých podvodníků. Osobně mám tuto zkušenost spíš z byznysu. Ve dvou svých pracovních pozicích jsem se setkala s opravdu velmi ošklivými podvody, ale v politice přímo takovou zkušenost nemám. Naopak ji provázejí různé legendy a báje. Realita je taková, že je tam mnoho slušných a pracovitých lidí, alespoň to je moje zkušenost.
Pohled do soukromí
Jak působení v politice ovlivňuje váš osobní život?
Každého ovlivní hlavně to, že je člověk veřejně známý. Zároveň je politika velmi náročná na váš rozvrh. Není to něco, na co se má žehrat, prostě to s tím souvisí. Je pouze na vás, jak dokážete oddělit pracovní a rodinný život. Snažím se o to celou dobu, protože zachovat si zdravý vztah k přátelům a rodině, to je pro mě na prvním místě.
Probíráte politiku i v rodinném kruhu?
Samozřejmě, asi jako každý. A vždy jsme probírali. Politika a politická rozhodnutí ovlivňují každého z nás. Spousta lidí si myslí, že ne, ale vždy uvádím konkrétní příklady. Jak vysoké platíte daně, kolik vám zůstane v peněženkách, kolik platíte za MHD… Politika nás ovlivňuje, naše životy někam směruje a vlastně vytváří prostředí, ve kterém žijeme. Proto má smysl se o ni zajímat, protože pokud chceme mít tyto věci trochu pod kontrolou, je třeba se v tomto odvětví umět orientovat. Kupříkladu vědět, koho mám volit. Nicméně nepotřebuji mít se všemi stejný politický názor. S manželem se často názorově neshodneme, ale právě v tom je ta přidaná hodnota, že diskutujeme, bavíme se o tom a máme různé úhly pohledu. Pro mě je důležitější, abychom se spíše doplňovali, než abychom byli názorově úplně totožní.
Máte časově a stresově velmi náročnou práci, čím se nejlépe odreagujete?
Nejlépe při sportu. Ráda trávím volný čas s manželem, takže jakýkoli sport a umělecká aktivita. Těším se, až opět zajdeme na nějaké hezké divadelní představení, koncert, vyjedeme na výlet… To jsou aktivity, které mi dobíjejí baterky.
Život v pandemii
Již déle než rok se celý svět potýká s pandemií koronaviru. Mnoha lidem schází to pověstné světlo na konci tunelu. Avšak zdá se, že se začíná blýskat na lepší časy. Jak to vidíte vy?
Pokud bude proočkovaná část populace, tak jednoznačně. Je to jediná cesta z této šlamastyky, jíž momentálně procházíme, zde je pomyslné světlo na konci tunelu. Zároveň se snažím všechny krize vnímat i jako příležitosti. Šanci srovnat si hodnoty. Jestli nám tímto nebyla uštědřena určitá lekce, že jsme někdy trochu zpupní a myslíme si, že přírodu ovládáme, jenže ona má moc nad námi. Je potřeba vnímat současnou situaci i tak, že nás mohla mnohé naučit. Samozřejmě vím, že toto se velmi těžce čte člověku, který je koronakrizí postižen totálně, kdy přišel o své úspory, živobytí, firma krachuje… Těchto lidí se snažíme dlouhodobě zastávat. Oni si přece nevybrali, že budou muset zavřít svoji dlouho budovanou firmu, provozovnu, obchod či službu. Vnímám to tak, že máme, jako společnost, určitý dluh vůči těm, kteří celé roky po státu nic nechtějí, platí poctivě daně a poté, když na ně dopadne takováto krize, je jim pomoženo jen napůl.
Nastala někdy v tomto období chvíle, kdy jste zvažovala rezignaci?
Na co bych měla rezignovat? Na svoji funkci? Ne, to by mě nenapadlo. Nejhorší je, když máte před sebou výzvy a složíte zbraně. Od toho tady političtí lídři nejsou. My jsme tu proto, abychom dokázali druhým pomoci, ukázali cestu z krize a byli skutečnými lídry. Když je největší zátěž, nastává přesně ten moment, který nás nesmí zdolat, to bychom pak neměli v politice co dělat.
Na co se těšíte, až toto období pomine?
Víte, co mi chybí úplně nejvíc? Normalita našich vztahů. Začali jsme se jeden druhého bát, protože si můžeme být nebezpeční něčím, co sami neumíme ovlivnit, co přenášíme, aniž bychom o tom častokrát věděli. To mě na celé věci mrzí nejvíc. Že se nemůžeme jen tak obejmout – ten běžný lidský kontakt, který máte s rodinou a přáteli. Přece i s lidmi, s nimiž se neznáte, si podáte ruku. Lidé jsou sociální bytosti, kontakty s okolím nás definují. Koronakrize to všechno potlačuje, což je mi nesmírně líto. To mi chybí mnohem víc než všechny otevřené restaurace, bary a divadla.
Jaká opatření vy osobně preferujete pro následující měsíce? Co by měli lidé dlouhodobě dodržovat, aby se pandemie dostala pod kontrolu?
Proočkování co největšího množství lidí. Každá vakcína si musí najít své rameno, nejlépe do pár hodin, co ji máme k dispozici. Žádné ležení na skladech nebo v mrazácích. To je věc, jež nám zachraňuje životy. Takže vakcíny, vakcíny a vakcíny. A to takové, které jsou bezpečné, schválené, a nepředstavují hazard se zdravím.
Co byste vzkázala lidem, kteří se snaží obcházet zavedená opatření?
Mám pochopení pro to, když se člověk v daných opatřeních nevyzná, nerozumí jim, neví, co aktuálně platí. Může dojít i k nějakému opomenutí z pohledu práva, nedodržení věci. Proto jsme vždy apelovali na vládu, aby byla srozumitelná, jednoznačná, aby opatření byla smysluplná a lidé měli větší vůli je dodržovat. Ale pokud to někdo dělá systémově se všemi opatřeními, tak tím prostě riskuje, hazarduje, což je nezodpovědné vůči ostatním. Vzpomínám si na jaro loňského roku, kdy jsme začali nosit roušky. Byli jsme to my, kdo je v rámci politiky nosil jako první. Pamatuji si to jako dnes, když jsem na jedné tiskovce řekla: „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě.“ To je ten bonmot, zkratka, od které jsme už malinko upustili. Možná to zní pateticky, ale čím dříve to chceme mít za sebou, tím více k tomu musí každý přispět.
Rekapitulace volebního období 2017/2021
Poprosím vás o rekapitulaci. Co se vám povedlo nebo nepovedlo prosadit v tomto volebním období?
Během koronavirové krize byla celá řada opatření, jež pocházela z pera našich stran TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Ačkoli se nakonec tváří jako »made in Strakovka«, ve skutečnosti jsou »made in opozice«. Pro mě je ve finále nejdůležitější, že existují, jsou platná a pomáhají. Například se jedná o kompenzační bonus. Se všemi těmito záležitostmi jsme přišli jako první my. Navrhovali jsme vládě náš odškodňovací zákon, který měl podnikatelům nahrazovat část jejich fixních nákladů, zejména nájmů. Obdobné návrhy často vychází z našich podkladů, podnětů a práce skvělého AntiCovid týmu, který máme. Dali jsme ho dohromady už před několika měsíci. Mimochodem to je přesně ukázka práce, jak bychom chtěli fungovat ve vládě – aby bylo vidět, že umíme naše návrhy odborně obhájit, ale zároveň jsme schopni vzájemné spolupráce. Co se týče nějakých starších návrhů, jež se nepodařilo prosadit, pak mě napadá hlavně korespondenční volba. Jedná se o možnost hlasování pro naše spoluobčany ze zahraničí. Vnímám to jako obrovský dluh, většina zemí předmětnou formu voleb má. My se tady tváříme, že to jsou snad občané druhé kategorie, o něž nestojíme. Je mi líto, že jsme schopni přistupovat ke svým vlastním spoluobčanům takovýmto způsobem. To je věc, kterou dotáhneme, jakmile budeme ve vládě.
Jak vám ztížila prosazování vašich politických cílů současná pandemická krize?
Samozřejmě se všechno točí kolem koronakrize. Úplně se změnila témata, což je pochopitelné. Na druhou stranu to nechává v pozadí i dlouhodobější záležitosti. Třeba důchodovou reformu, se kterou vláda za osm let skoro nepohnula. Teď se tváří, že něco připravila, ale to je spíš snaha opít voliče rohlíkem. Přesto věřím, že se rohlíkem opít nenechají, protože začít řešit klíčový problém naší země půl roku před volbami, to je výsměch. Další krize je klimatická. Je třeba mít na paměti, že u nás dlouhodobě řešíme dopady klimatické krize v podobě sucha, kvality půdy a hospodaření v lesích. To by nemělo zapadnout ani pod clonou koronaviru, neboť nás to ovlivňuje na dekády. Těmto problémům se chceme intenzivně věnovat i v budoucnu.
Nadcházející volby do Poslanecké sněmovny
Bude váš volební program nějakým způsobem reflektovat současnou situaci? Co považujete za primární v rámci této problematiky?
Jednoznačně postavit na nohy ekonomiku. To je věc, která ovlivňuje všechno ostatní. Pokud nemáme funkční ekonomiku, nejsme schopni prosperovat. Firmy nebudou zaměstnávat lidi, bude vyšší nezaměstnanost, což se dotkne každého. Nebudeme schopni udržet současnou kvalitu zdravotnictví. Máme ji špičkovou, ale je drahá, je třeba mít na to prostředky. Platí to i pro sociální služby, péči o seniory, hendikepované, to vše něco stojí, potřebujeme to z něčeho financovat. Musíme dát do pořádku zejména naši ekonomiku, a tím pádem i veřejné finance.
Řešení koronavirové krize se podepsalo na volebních preferencích, co si o tom myslíte?
Jestliže má vláda na svědomí desítky tisíc lidských obětí a stovky tisíc obětí ekonomických, mohlo by se to na preferencích projevit ještě znatelněji. V poměru na obyvatele jsme jednou z nejpostiženějších zemí, co se týká počtu mrtvých. To má obrovský dopad na naši společnost. Neschopnost vlády držet epidemii pod kontrolou je do nebe volající. Můžeme si říkat, že koronavirus je všude, ale každá vláda k němu přistoupila trochu jinak a skoro úplně všechny země na světě mají lepší výsledek. Navíc máme hromadu obětí v rovině ekonomické, k čemuž došlo z důvodu, že vláda pomohla málo. Méně, než my jsme po ní chtěli.
Rekordní deficit státního rozpočtu
Jak se díváte na aktuální schodek státního rozpočtu 500 mld. korun?
Když si představím, jak bude složité a těžké se s tím vypořádat, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě! Je potřeba stabilizovat veřejné finance a začít šetřit. Stát nemůže pořád rozhazovat a dělat, že se nic neděje. Každá rodina, která se dostane do finančních potíží, ale nechce mít na krku exekutora, uvažuje a hledá, kde může ušetřit na výdajích. Náš stát pod vládou pana Babiše, paní Schillerové a dalších politiků k něčemu takovému vůbec nepřistoupil. Tváří se, jako by se nechumelilo a peníze rostly na stromě. To je nebezpečná hra s voliči. Je potřeba si přiznat, že budeme muset sáhnout i do výdajů státu a zeštíhlit je. Je třeba hledat zbytné výdaje, které zrušíme.
Jak se podle vás tento deficit dotkne budoucích generací? Mnoho lidí tato otázka znepokojuje.
Budou muset splácet. Nemůžeme si žít nad poměry, jinak míříme ke krachu. Je nutno obracet každou korunu a investovat ji do věcí, jež přinesou v budoucnu užitek. To je povinnost zodpovědných politiků. Každého občana se to může dotknout ve chvíli, kdy nebude na to, abychom měli kvalitní zdravotní péči, kvalitní školy a sociální služby jsou v zoufalé situaci už teď. Pokud to nebudeme mít z čeho platit, dopadne to na ty nejslabší. Nerovnost v přístupu k jednotlivým službám se může prohlubovat. To je nebezpečné. Všechny vlády, které si říkají, že jsou sociální, jsou ve skutečnosti socialistické, což je dost velký rozdíl.
Máte nějakou vizi, jak tento státní dluh v následujících letech zredukovat?
Už jsem na to částečně odpověděla. Musíme rozumně investovat. Postavit ekonomiku na nohy tak, abychom se přizpůsobili trendům ve světě. Jestli ztratíme konkurenceschopnost, dojedeme na to. To je první rovina. Druhá rovina je, že musíme všechny výdaje vážit velmi citlivě a hledět na ně optikou toho, co opravdu přinesou. Ty, které jsou nezbytné, budeme platit dál, ty zbytné oželíme. Vím, že se to mnohým neposlouchá snadno, ale na druhou stranu – krize je vždy příležitost zbavit se toho, co nefunguje. Co se ekonomiky týče, ne všichni jsou v této krizi ti poražení. Třeba e-commerce (elektronický obchod, pozn. red.) zažívá raketový vzestup. Je to i pro nás příležitost odpoutat se od ekonomiky, jež stojí na subdodavatelských řetězcích a přináší minimální přidanou hodnotu. Zní to složitě, ale potřebujeme zasadit stromy, které budou hodně plodit.
